Byla jsem jediná, kdo neměl nikoho, kdo by mě odvezl domů. Vykouzlila jsem na ni rozpačitý úsměv. "Jejda. Já si… zavolám taxíka…" "Jak myslíš…" odvětila. "Ale co… ty? Už je pozdě. Je nebezpečné… být sama…" zeptala jsem se, i když jsem se snažila udržet oči otevřené. "Pro mě přijede brácha!" odpověděla. "Žádný strach." "Fajn." A to bylo poslední, co jsem si pamatovala, že jsem řekla, než jsem se zh