„Dobře. Budu tam brzy.“ „Já taky.“ Popadla jsem své věci a opustila kancelář se srdcem bušícím jako zvon. Myslela jsem si, že dorazím první, ale on mě předběhl. Zahlédla jsem ho sedět samotného u stolu. Bylo snadné ho najít – vždycky vynikal už jen tím, kým byl. Teplé, zlaté podzimní slunce proudilo oknem a koupalo ho ve své záři. Jeho jednoduchá bílá košile s vyhrnutými rukávy zachycovala světlo