Edwardova tvář potemněla, výraz se mu zkroutil do smrtelného pohledu. "Jestli se jí něco stane, Taylore, zaplatíš za to!" Vzal ji do náruče a odešel. Zůstala jsem tam stát, omráčená. Tehdy mi přísahal věčnou lásku – ten samý muž, který na mě teď cení zuby kvůli Maddison. Ta ironie byla mučivá. Kdy se to stalo? Kdy se do ní začal zamilovávat? Proč jsem si toho nevšimla? Sevřela mě bolest. Až když Cherry přišla do mého pokoje a zeptala se, jestli jsem v pořádku, jsem se konečně probrala. Neměla bych se trápit kvůli bastardovi, kterému na mně nezáleží! Vrátila jsem se do práce. - Kolem poledne mi zazvonil telefon. Když jsem viděla, že volá Cameron, hovor jsem ukončila, aniž bych ho zvedla. O chvíli později zazvonil znovu. Tentokrát volal otec. Začala jsem přemýšlet, jestli Maddison konečně umřela. Na okamžik jsem zaváhala a pak jsem to zvedla. Bohužel, první, co jsem slyšela, bylo otcovo slovní napadání v takové hlasitosti, že mi z toho mohly prasknout ušní bubínky. "Taylor Jonesová, ty bezcitná čarodějnice! Udeřila jsi ji, když víš, že je slabá a nemocná! Dokonce jsi ji strčila na zem!" zavrčel. Položila jsem telefon stranou a nechala ho nadávat. Když konečně skončil, zvedla jsem ho a odpověděla: "Mám v kanceláři kamerový systém. Mohl ses prostě zeptat na pravdu." Ne že by to něco změnilo. Stejně by našli způsob, jak vinit mě. Jak se dalo čekat, otec zařval: "Kašlu na tvoji 'pravdu'! Skutečný problém je, jak jsi bezohledná a bezcitná navzdory sestřině stavu!" "Nedokážeš projevit ani kousek lidského soucitu a empatie! Prostě jí nemůžeš dopřát nic dobrého, že ne?!" Nesnažila jsem se hádat. Byla by to ztráta času. Zdálo se, že mé mlčení trochu zchladilo jeho vztek. Na chvíli se zastavil a konečně ztišil hlas. "Maddison chce, abys byla svědkem na její svatbě. Máš ten den volno, tak jí s tím prostě pomoz." "Když se nebojíš, že všechno zkazím, tak jo." Zmlkl a pak náhle řekl: "Pokud půjdeš a budeš jí svědkem na svatbě – žádné sabotáže, žádné intriky – pak ti dám akcie společnosti, které měly patřit tvé matce." Byla jsem v šoku. Pracovala jsem roky na tom, abych si zajistila ty akcie, a nikdy se mi nepodařilo získat ani desetinu z nich. A teď byl ochoten mi je všechny dát? "Chci polovinu z nich na své jméno hned," řekla jsem. Musela jsem se ujistit, že po splnění mé části dohody neudělá nějakou špinavost. "Jakmile bude svatba u konce, můžeš převést druhou polovinu," dodala jsem. Na okamžik zaváhal. "Fajn, sakra!" zavrčel a zaskřípal zuby. "Chamtivá jako vždy, stejně jako ta tvoje matka." "Lepší než být nevěrný, krutý muž jako ty," odsekla jsem. - Ten pád Maddisonin stav zhoršil. Sotva chodila až do dne její svatby. Šaty byly ušité na míru pro mě. Na křehké, hubené dívce jako Maddison vypadaly příliš volně. Cameron se na ten výsledek dívala s opovržením. "Pořád se chlubíš, kolik jsi vyhrála mezinárodních ocenění, a přitom nedokážeš ušít šaty, které by jí seděly!" "To proto, že sedí mně, génie. Co si zloděj stěžuje, že mu ukradené věci nesedí?" odsekla jsem. "Ty –" "Dost, mami," řekla Maddison slabě a zatáhla ji za ruku. "Neobviňuj ji. Je lepší, když jsou volné. Snadněji se z nich dostanu." Sladce se na mě usmála. "Děkuji, Taylore, že jsi mi pomohla splnit můj sen." Chtělo se mi zvracet přímo do obličeje. Opravdu jsem chtěla odejít z pokoje. Bohužel, když jsem se chystala odejít, vešel Edward v obleku šitém na míru. Vypadal tak hezky, vyzařoval královský majestát. Dav se na něj nemohl vynadívat. Ten oblek jsem navrhla pro náš den. Vidět ho na něm teď bylo jako facka. "Taylore," řekl tiše. Ignorovala jsem ho, protočila očima a otočila se, abych odešla. Ale pak jsem uslyšela otce. "Kam si myslíš, že jdeš? Svatba má brzy začít. Tvá sestra je příliš slabá na to, aby chodila sama. Pomoz jí!" Otočila jsem se v nevíře. "Mám jí pomáhat chodit?!" "Jsi svědek a její sestra! Co je na tom špatného?" odsekla Cameron. Byla jsem rozzuřená. Než jsem stačila odpovědět, vložil se do toho Edward: "Taylore, strčila jsi ji na zem a zhoršila jsi její stav. Svadobní šaty jsou krásné, ale jsou pro ni těžké. Jsou –" Nemohla jsem snést, že to dokončí. Vtrhla jsem zpět do pokoje k ní. Maddison zvedla ruku jako královna, jako bych byla její služebnice. Když jsem ji chytila za ruku, zazubila se. "Děkuji!" Ten úsměv byl škodolibý. Ale dobře. Skoro jsem si mohla představit, jak se vedle ní šklebí Smrtka. Budu to brát jako dobrý skutek, kterým dělám radost Bohu, za boží milosti. Svatba začala. "Here Comes the Bride" se rozléhalo pozlacenou síní. Dveře kostela se pomalu a obřadně otevřely. Reflektor se soustředil na siluetu nevěsty. Osvětlil Maddison a mě. Zaskřípala jsem zuby, jak bolest v hrudi rostla. Slyšela jsem, jak dav šeptá. "Počkejte, co se děje? Neměla být nevěstou Taylor Jonesová? Proč je to Maddison?" "Nezpletli si, kdo má být nevěsta?" "Z nevěsty se stala družička! Je to žert?!" Přinutila jsem se snášet to ponížení a dovedla Maddison na pódium. Edward stál vzpřímeně a důstojně. V jeho tváři se zračily emoce a na okamžik jsem si myslela, že vidím v očích slzy – ale nedíval se na mě. Díval se na Maddison s uchvácenou pozorností. Ty slzy nebyly pro mě. Ostrá bodavá bolest mi pronikla hrudí a rozšířila se po celém těle. Nemohla jsem uvěřit, že tohle je muž, kterého jsem milovala osm let! Řekl, že to dělá, aby splnil Maddisonino přání. Tak proč se zdálo, že ta, kterou si opravdu chtěl vzít – ta, kterou skutečně miloval – byla Maddison po celou dobu?! Ani jsem si nevšimla, že mi slzí oči. Věděla jsem jen, že se mi najednou rozmazal svět, když jsem instinktivně předala Maddison Edwardovi. Jemně ji vzal za ruku a položil jí ruku na pas. Dívali se si hluboko do očí, když vystupovali po schodech. Vrátila jsem se na své místo v první řadě. Myslela jsem si, že mé srdce zchladlo a otupělo dramatem. Myslela jsem si, že se na to můžu dívat jako na cirkus. Ale selhala jsem. Měla jsem bolesti. Náhle se ke mně natáhla štíhlá, uhlazená ruka a držela kapesník. Neotočila jsem se. Vzala jsem si kapesník a zachraptěla: "Díky." "Nemáš zač," odpověděl hluboký, chladný hlas. Pronikl hlukem kolem nás. "Ten muž nemá tušení, jaké má štěstí, že se tě vzdal."