Čekala jsem to, a přesto to bolelo. V mé mysli byla Sorenova silueta tak živá – sotva jsme se znali, a přesto se mi do paměti vryly všechny jeho výrazy, jeho úsměv, jeho gentlemanské gesto a jeho laskavé způsoby. Moje melancholie chvíli trvala, ale když nadešel čas odejít, vstala jsem a duševně se připravila na návštěvu nemocnice. Boj s Jonesovými byl nerovný boj. Neměla jsem čas ztrácet nářky nad