MODRÝ V okamžiku, kdy se za námi zavřely dveře, jsem se otočil na bratra a tázavě zvedl obočí. „Co budeme dělat teď?“ „Uděláme jí oběd.“ Pokrčil rameny. „Co jiného tě napadá?“ „Necháme to jen tak plynout? Chceš předstírat, že je všechno v pořádku, aniž bychom něco udělali?“ Praštil jsem pěstí do zdi a zavrčel na něj. Věděl jsem, že moje oči musí být zlaté, prozrazující emoce, které v nich vířily.