BELLA „Jak pokračuješ se svým úkolem?“ zeptal se ředitel, přešel rovnou k věci, aniž by chodil kolem horké kaše. Spojil prsty, pohled upřený na mou tvář. Polkla jsem a stiskla prsty. Jeho pohled mě děsil k smrti. „… Dobře.“ „Dobře?“ Zvedl obočí. „Co jsi o nich zatím zjistila? Kdy s nimi budeš mít rozhovor?“ Jeho tón byl normální, ale mé ubohé srdce si myslelo, že na mě křičí. Polkla jsem. Bylo to