Otočila jsem se k nim ve chvíli, kdy mi vypadlo pero, kterým jsem podepsala smlouvu. „Svléknout.“ Rozkaz přišel od Blue. Ačkoli to řekl velmi klidným tónem, cítila jsem, jako by mi po těle lezli brouci. Otřásla jsem se a oči se mi rozšířily strachem. „Cože? Copak jsi tu smlouvu právě nepodepsala? Proč se ještě loudáš?“ Fred si založil ruce a přejel mě pohledem, přičemž se mu obličej zkřivil v škádlivém úšklebku. „Měla jsi vědět, do čeho jdeš, když jsi tu smlouvu podepsala, panenko. Máme rádi bolest. Možná sis ji měla přečíst, než jsi ji schválila.“ Ukázal za mě na smlouvu, kterou jsem jen zběžně přelétla očima, když jsem uviděla první odstavec. „T… tady?“ vykoktala jsem vyděšeně. „Proč? Kde jinde to chceš? Ve svém pokoji?“ Polkla jsem a věděla, že má pravdu. Věděla jsem, do čeho jdu, když jsem tu smlouvu podepsala. I když jsem na to nebyla připravená, neměla jsem na vybranou. Už jsem dala svůj souhlas tím, že jsem ji podepsala. Zhluboka jsem se nadechla, než jsem položila ruku na lem svého trička. Pomalu jsem ho zvedla a přetáhla přes hlavu. Cítila jsem se nesvá, když jsem na sobě ucítila jejich ohnivé pohledy. Měla jsem pocit, jako by se mě svlékali očima. Přešla jsem ke kalhotám. Nenamáhala jsem se s krajkovou podprsenkou, protože jsem chtěla aspoň špetku důstojnosti, než se jim konečně vzdám. Zbavila jsem se kalhot a zůstala jsem jen ve sladěných kalhotkách a podprsence. „Otoč se. Ukaž nám, co dostáváme,“ nařídil Fred. Založil si ruce a sledoval mě. Ačkoli Blue neřekl ani slovo, cítila jsem na sobě jeho horký pohled. Zdálo se, že ty oči říkají mnohem víc než Fredova ústa. Na roztřesených nohách jsem se otočila, abych jim ukázala záda. Cítila jsem se strašně nesvá a čekala jsem, až mi vytknou nějaké nedostatky. Kromě doby, kdy jsem žila v sirotčinci, jsem nebyla před nikým nahá, alespoň ne jako dospělá. Nastalo dlouhé, zřetelné ticho. Bylo příliš dlouhé a znervózňovalo mě. Okusovala jsem si spodní ret a mlčela, trpělivě čekala na jejich rozkaz. „Není to tak špatné. Můžeš se otočit,“ nařídil Fred znovu. Není to tak špatné? Zaťala jsem pěsti. Věděla jsem, že nejsem tak krásná jako ostatní dívky, ale to mu nedávalo tu drzost, aby na mě používal taková slova. Zhluboka jsem se nadechla, než jsem udělala, jak řekl. Otočila jsem se k nim a potlačila vztek z obličeje. Byla to jen podepsaná dohoda. Nezáleželo na tom, co mi říkali. Dokud se dozvím nějaké informace o nich, nebudou mi urážky vadit. „Zbav se toho.“ Ukázal na mé kalhotky a podprsenku, jediný kus látky, který mi zbýval k zachování důstojnosti. Bez nich bych nebyla ničím. Neudělala jsem hned, co mi nařídil. Pomalu jsem si rozepnula podprsenku. Moje malá prsa se objevila na odiv. Jejich oči zamířily tam, k mým světle hnědým dvorcům a růžovým bradavkám. Fredovy oči se zdály při pohledu trochu jiskřit, ale Blue vůbec nereagoval. Díval se na mě, jako bych byla strom stojící před ním. Hodila jsem podprsenku na podlahu a pokračovala ve svlékání kalhotek. Sehnula jsem se, abych si je stáhla z nohou, než jsem se postavila, úplně nahá. Fredův pohled zamířil na skvrnku blond chloupků na mém klíně, než přikývl. Ačkoli se neusmál, poznala jsem, že se mu líbím nahá víc než oblečená. „Jsi ještě panna, že?“ zeptal se náhle Blue a překvapil mě svým bezcitným hlasem. Mrazilo mě v zádech a cítila jsem, jak se mi stahuje píča. Na muži přede mnou bylo prostě něco, co mě dohánělo k šílenství. „Byla ti položena otázka!“ vyštěkl Fred. Z hrdla se mi vydralo zakňourání, když jsem zuřivě přikývla. Bylo trapné říkat mužům, jako jsou oni, že jsi ještě panna. Kdybych to byla věděla, našla bych si muže, který by mě zbavil panenství, než bych je navštívila. „Vlez na postel. Lehni si na záda a roztáhni stehna,“ přikázal Fred, zatímco Blue si založil ruce a vypadal znuděně. Co sakra může být s těmi bratry špatně? Člověk by předpokládal, že se na mě vrhnou ve chvíli, kdy se před nimi svléknu donaha. Kdo by si pomyslel, že budou bezcitní jako kámen? Zatracení bratři! Kdybych s nimi nepodepsala tu zatracenou smlouvu, hodila bych jim ten spis do obličeje! Nasraná jsem se otočila a zamířila k posteli. Vlezla jsem na ni, jak mi nařídili, a lehla si na záda, než jsem pomalu roztáhla nohy. Pevně jsem zavřela oči a nechtěla jsem vidět ten znuděný výraz, který budou mít v obličeji, až se podívají na moji píču. Žádná žena by nikdy nechtěla být v takové situaci. Bolí už jen na to pomyslet. „Otevři oči, zajíčku,“ přikázal Fred. Jeho hlas nebyl tak lhostejný jako před chvílí. Zněl chraplavě. Pomalu jsem otevřela oči. Očekávala jsem, že jejich obličeje budou neutrální, bez reakcí, ale to jsem neviděla. Ačkoli v jejich výrazech nebyla velká změna, poznala jsem, že se jim to, co vidí, líbí. Upřeli oči na moji píču, jako by to byla nějaká lahůdka pro oči. Jejich modré oči se úplně proměnily. Nebylo to možné, uvědomovala jsem si to, ale proměnily se v úplně zlatou jantarovou barvu. Šokovaná jsem je sledovala, příliš ohromená, než abych vůbec promluvila. Dalo by se říct, že jsem zamrzla v čase a zírala na ty muže, jako by byli mimozemšťané. Fred si pomalu olízl rty. „Použij prsty k rozevření stydkých pysků. Chci vidět ty růžové okvětní lístky.“