Nohy se mi třásly, když jsem je následovala po schodech nahoru. Snažila jsem se být silná, říkala jsem si, že se nic nestane. Přesto jsem se nemohla ubránit hrůze, která mě přepadla, když jsme dorazili k temné chodbě. Srdce mi poskočilo až do žaludku. Všechno na tom křičelo "horor", ale snažila jsem se to potlačit. Pevně jsem svírala kabelku, s vědomím, že mám v ní pepřový sprej. Kdyby se se mnou pokusili o nějaké vtipy, vím, co mám dělat. Vystříkala bych jim oči. Zaslechla jsem cvaknutí, než se celá chodba rozsvítila. Úžasem jsem zalapala po dechu, když jsem to uviděla. S rozsvícenou chodbou to nevypadalo vůbec strašidelně. Mé oči se kochaly exotickými fotografiemi visícími na zdi. Zdálo se, jako bych se nějakým způsobem přenesla na jiné místo. "Pospěš si." Trhla jsem sebou a v šoku zamrkala. Bratři stáli u posledních dveří v chodbě, zatímco já jsem stála u prvních dveří a zírala na obrazy jako blázen. "Už jdu," odpověděla jsem a spěchala k nim. Ten laskavý vytáhl z kapsy klíč a odemkl dveře. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř, zatímco ten druhý se otočil a podíval se na mě s úlisným úsměvem na tváři. "Zajíčku, musíš vědět, k čemu se upisuješ. Nechceme, abys utekla zpátky k mamince," posmíval se. "Kdo... Kdo to řekl? Nebojím se vás!" Přesto se mi spodní ret chvěl strachem. Zaťala jsem pěsti, abych skryla, jak moc jsem nervózní. Ale poznala jsem, že to ví. Jeho oči si mě ještě jednou prohlédly, než vstoupil dovnitř a nechal dveře otevřené, abych mohla vstoupit, pokud budu chtít. Věděla jsem, co to znamená. Vstoupit bylo z mé vlastní vůle. Nebudou mě nutit. Rozhodnutí bylo na mně. Zhluboka jsem se nadechla, než jsem vstoupila do místnosti. Dveře se za mnou zabouchly a já jsem se snažila ze všech sil nekřičet. Položila jsem si pravou dlaň na ústa, abych utlumila svůj křik. Podobně jako když jsme byli v chodbě, zaslechla jsem cvaknutí, než se celé místo zalilo světlem. Vydechla jsem, když mé oči obhlédly místnost. Šokovaná jsem ustoupila o krok zpět a o další, dokud jsem zády nenarazila na dveře. Tohle jsem nečekala, ani v těch nejdivočejších představách! Vypadalo to, jako bych nějakým způsobem vstoupila na místo, o kterém jsem neměla vědět. "Je tohle..." Polkla jsem a podívala se na bratry, kteří od mého vstupu neřekli ani slovo. Měli založené ruce a zvednuté obočí. "Je tohle mučírna?" "Máš pochybnosti, zajíčku?" "Ne, není," odpověděl ten štíhlý. "Tohle je náš doupě rozkoše." Ukázal na postel a nástroje v místnosti. Pásy a kůže lemovaly jednu část komnaty. Byly tam různé typy, ze kterých se dalo vybírat. Vedle postele byl koňský bič a židle s... dildem? Pevně na ní připevněným. Mé oči sklouzly k řetězům na posteli a těm, které visely ze stropu. Do prdele! Do čeho jsem se to sakra dostala? Proč by mučírně říkali místnost rozkoše? "Proč to vypadá jako mučírna?" Zeptala jsem se ještě jednou a stále se rozhlížela a prohlížela si to místo. Všechno udělali černé, závěsy, prostěradla, nástroje a dokonce i podlahu. "Ne, není. Tohle je naše herna," odpověděl ten drsný. "Pokud máš pochybnosti, zajíčku, můžeš vždycky odstoupit. Nikdo tě nenutí." "Kdo řekl, že mám pochybnosti?" Nějakým způsobem, když jsem viděla ten posměšný výraz v jeho tváři, jsem mu chtěla dokázat, že se mýlí. Chtěla jsem mu ukázat, že se ho nebojím ani ničeho podobného. "Takže? Jsi ochotná s námi podepsat smlouvu?" Ten jemný ukázal na stůl, který jsem přehlédla, když jsem si to místo prohlížela. Polkla jsem, když mé oči sklouzly k souboru na stole. "Co je to?" "Písemná smlouva. Musíš si ji projít a podepsat, čímž dáš svůj souhlas k tomu, abys byla naším otrokem. Sexuální hračka, kterou budeme šukat, kdykoli se nám zachce." Tato slova, řečená hrubě, udělala s mým tělem divy. Přešla jsem na vratkých nohách ke stolu. Na obalu byl zvýrazněný a tučný nápis 'SMLOUVA O SEXUÁLNÍ HRAČCE', který jsem ignorovala a otočila na první stránku. 'Tato smlouva je datována 14. prosince 2025 mezi slečnou Bellou Coldovou, panem Blue Chritophosem a panem Fredem Christoposem…' Přimhouřila jsem oči na jména. Nemohla jsem uvěřit, že jsem se k tomuto kousku informace dostala ještě předtím, než jsem s nimi vůbec podepsala smlouvu. Polkla jsem, než jsem se otočila k nim. "Takže, kdo je Blue a kdo je Fred?" "Já jsem Fred. On je Blue," řekl ten, který si vždycky dělal legraci, a pokrčil rameny, když jsem zvedla obočí. S přikývnutím jsem se vrátila k souboru před sebou. Přečetla jsem si kousek, abych věděla, že tato smlouva bude trvat dva měsíce a po celou tu dobu jim dovolím, aby mě šukali, kdykoli se jim zachce. Jejich platbou bylo zodpovědět jakoukoli otázku, kterou bych mohla mít. Se vzdechem jsem zvedla pero, rozhodnuta. Bylo příliš pozdě na to, abych to rozmyslela, ne poté, co jsem se chlubila, že budu ta, která tento případ rozlouskne a získá rozhovor s bratry. Otočila jsem se, abych se na ně podívala, a všimla jsem si, jak se na mě plně soustředí. Po zádech mi přeběhl mráz z temných, žhavých pohledů od nich – bratrů, kterým jsem se chystala zasvětit své tělo. "Zlato, musíš vědět, do čeho se pouštíš, když se připojuješ ke hře," Blueův hlas mě vylekal. Polkla jsem, když mé oči sklouzly k Fredovi. Jeho ústa se zkroutila do úsměvu, když jeho tajemné oči putovaly po mém těle. Dráždil mě a vyzýval, abych udělala ten krok. Touha a strach se mě zmocnily, když jsem se rozhlédla po jejich 'herně'. Věděla jsem, k čemu se upisuji tím, že souhlasím být jejich hračkou. Přesto jsem byla ochotná udělat ten krok, pokud to znamenalo, že dosáhnu svých cílů. S přikývnutím jsem podepsala smlouvu, která mě k nim poutala na dva měsíce.