Otevřela jsem dveře a vstoupila, zavřela jsem je za sebou. Čelo mi zvlhlé potem, jak jsem vcházela hlouběji do pokoje. Bratři seděli na posteli a sledovali mě. Jejich tváře ztuhly do bezvýrazných masek, upírali na mě prázdné pohledy. Nebylo možné uhodnout, co se jim v tu chvíli honí hlavou. Stála jsem před nimi a nervózně si pohrávala s noční košilí. Ticho se vleklo, nikdo z nich neřekl ani slovo.