Po jejich odchodu jsem chodil po podlaze sem a tam a snažil se vymyslet, jak se z té místnosti dostat. Bezpochyby jsem věděl, že z tohoto domu neodejdu, pokud nevymyslím nějakou strategii. Těžce jsem si povzdechl a svalil se na postel, abych si odpočinul nohám, než zase začnu chodit. Nebylo snadné přemýšlet o úniku, když jsem věděl, že pro mě žádný není. Nakonec jsem se rozhodl a přešel ke dveřím.