Polkla jsem, podívajíc se směrem k Fredovi, který se na mě díval bez jediného přátelského úsměvu. "Já... já jsem to tak nemyslela." Polkla jsem a ustoupila o dva kroky zpět. Poprvé jsem viděla tak vražedný výraz v Blueově tváři. Věděla jsem, že správné je utéct a ptát se později. Nikdo nevěděl, kde jsem, a – "Myslíš si o nás špatné věci?" Vyštěkl, jeho hlas byl hrubší, ne jako ten uklidňující tón,