Megan vždycky považovala svou sestřenici za trochu zastrašující. Jakmile nastoupila do auta, ztichla a neodvážila se říct ani slovo. Uvnitř vozidla bylo ticho podivně tíživé. Aurorin pohled zabloudil k růžencovému náramku obtočenému kolem Lucasova zápěstí, zhotoveného z kůže. Bylo na něm něco povědomého, ale alkohol jí zatemňoval mysl, takže si nemohla vzpomenout. Přesto se vynořila matná vzpomínka, když si vybavila, jak ho poprvé potkala. Uplynula léta, a přesto zůstal stejně okouzlující, jeho přítomnost stejně dominantní. Meganin dům byl blízko. Poté, co ji vysadil, Lucas pokračoval v jízdě a zamířil k Aurorině hotelu. Když v autě zůstali jen oni dva, jeho hlas náhle prolomil ticho, ledabylý, ale nečitelný. "Plánuješ zůstat v Ravenshore?" "Jo." Aurora na okamžik zaváhala, než přikývla. Nebyli si nijak zvlášť blízcí, takže se po té krátké výměně slov ticho rychle vrátilo. Klimatizace běžela naplno, a než se nadála, usnula. Netušila, kolik času uplynulo, když ji hluboký hlas vytrhl zpět do bdělosti. "Aurora, probuď se." Otevřela oči a zjistila, že se dívá přímo do jeho tmavého, pronikavého pohledu. Na krátký okamžik se cítila dezorientovaně. "Lucasi?" Její hlas byl pomalý, stále prosycený spánkem. Dveře auta byly nyní otevřené a on se naklonil dovnitř, jeho vysoká postava vyplňovala prostor mezi nimi. Jeho tvář, neuvěřitelně výrazná, byla najednou příliš blízko. Sklonil pohled, jeho rysy ostré a chladné, a přesto bez námahy elegantní. Svůdná vůně cedru se ho držela, svěží a chladná, obklopovala její smysly. Na okamžik se jeho obraz překrýval se vzpomínkou na chlapce, který ji kdysi nechal bez dechu – toho, na kterého nikdy nedokázala úplně zapomenout. Auroriny rudé rty se zkroutily do ledabylého úsměvu. "Jsi směšně dobře vypadající." Alkohol jí vířil v žilách, když k němu zamrkala, její oči byly zastřené. Pak, bez varování, natáhla ruce a ovinula je kolem jeho krku. "Chceš se se mnou vyspat?" Její hlas se na konci táhl, pomalý a mdlý, prosycený pokušením. Lucas na okamžik zamrzl. Pak s vyrovnaným výrazem natáhl ruku a zastrčil jí zatoulaný pramen vlasů za ucho. "Jsi opilá," řekl vyrovnaně. Cítila jemné pohlazení jeho prstů a tiše zamručela, ale nehodlala ho tak snadno nechat odejít. "Nejsem." Byla víc než jen podnapilá, její mysl vířila záblesky Josepha, posledních několika let a tíhy očekávání její rodiny. Vždycky byla vzpurná a vzdorovitá. Ale kvůli Josephovi předstírala, že je někým, kým není. Kvůli sázce se dobrovolně nechala uvěznit. Dnes večer, možná naposledy, se jen chtěla uvolnit. "Lucasi," zamumlala a naklonila se k němu, její půlnočně tmavé vlasy se otíraly o jeho tvář. "Chceš mě, nebo ne?" Ten prchavý dotek, jemný jako šepot, jí vyslal pomalý, plíživý pocit jako tichý, šířící se oheň. V příští vteřině se jeho rty srazily s jejími, chladné a neústupné. Jeho ruka našla její pas, prsty se vtiskly dovnitř, majetnické a jisté. Jeho dech se smísil s jejím, když jí šeptal do rtů: "Aurora, nelituj toho." Pak jí chytil spodní ret mezi zuby, škádlivý a dominantní, nenechávající žádný prostor pro ústup. Jejich dechy byly horké a mísily se v nabitém prostoru mezi nimi. Auroriny řasy se zachvěly, když zahlédla svůj vlastní odraz v Lucasových tmavých očích spolu s nepopiratelným přívalem touhy pohřbené pod jeho obvyklým klidem. Ten chladný, odtažitý vzduch kolem něj byl nyní obalen něčím hlubším a bouřlivým. V hrdle se jí usadila zvláštní žízeň a bez přemýšlení se přitiskla blíž, prohloubila polibek a odevzdala se žáru. Uvnitř auta hořela atmosféra, hustá napětím. Tiché zvuky vody a pohybu naplnily vzduch. Některé věci mezi mužem a ženou se stávaly nebezpečně návykovými. Z auta do postele se zřítili do něčeho, co se ani jeden z nich nezastavil pojmenovat. Než to skončilo, Aurora měla pocit, jako by jí propluly vlny vjemů, zanechaly její končetiny slabé a smysly otupělé. Když se probudila, do jejího těla se usadila hluboká bolest. Její oči se rozletěly a vzpomínky z předchozí noci se pomalu skládaly zpět dohromady. Pak ztuhla. Spala s Lucasem. Její mysl se točila, když to zpracovávala. I liška ví, že nemá drancovat vlastní noru, a přesto tu byla ona, překračující nevyslovenou hranici. Tessina tvář jí problikla v myšlenkách, takže celá situace působila ještě absurdněji. Než se stačila příliš zamyslet, zvuk tekoucí vody náhle ustal. "Už jsi vzhůru." Aurora zvedla pohled právě ve chvíli, kdy se dveře koupelny rozletěly. Lucas tam stál v županu, jeho štíhlá, vypracovaná postava byla stále vlhká. Kapky vody sklouzávaly po jeho pevném břiše a mizely pod látkou v pase. Než se stačila zastavit, vplížil se jí do tváří ruměnec. "Promiň," vyhrkla a instinktivně hledala výmluvu. "Včera večer jsem byla opilá." Lucas se zastavil, jeho výraz byl nečitelný. Jeho ostré oči se mírně zúžily a hodnotily ji. Z nějakého důvodu jeho tón o několik stupňů zchladl. "Tak?" Aurora zvedla ze země své oblečení. Její kůži pokrývaly slabé stopy, ale nesnažila se je zakrýt. Místo toho se podívala Lucasovi přímo do očí a koutky jejích rudých rtů se zkroutily do malého, ledabylého úsměvu. "S Megan jsme pořád kamarádky," řekla lehce. "Takže k včerejší noci… Lukey, nevadí ti to, že ne?" To ledabylé "Lukey" se jí odvalilo z jazyka s škádlivým nádechem, pomalu a nenuceně. Ale možná si to jen představovala, protože ve chvíli, kdy to řekla, by přísahala, že jeho výraz ještě více zchladl. Zapálil si cigaretu a slabá záře vrhala stíny na jeho ostré rysy. Jeho tmavé oči se na ni upřely, než protáhl, jeho tón byl stejně lhostejný: "Dáváš všem svým kamarádům přezdívky? Třeba… Josephu Huntovi?"