Chtěl si vzít zpět všechny dary, které jí dal po rozchodu? Aurora se nemohla ubránit smíchu nad Josefovou malicherností. Vždycky si myslela, že je tak trochu slizký, ale nečekala, že bude až takhle levný a lakomý. Když si pomyslela, že kdysi byla s takovým mužem, cítila se naprosto znechuceně. Když se vrátila do svého nového domova, okamžitě začala prohrabávat své věci, odhodlaná shromáždit každý jeden dárek, který jí Josef kdy dal. V tu chvíli vešel Lucas. "Co hledáš?" Jeho hlas byl klidný a lhostejný, když se na ni podíval. Aurora se zarazila a pak ledabyle odpověděla: "Vyrovnávám dluhy z rozchodu. Můj bývalý chce všechny své dary zpět. Nikdy jsem v životě nepotkala muže tak zoufalého po zbytcích." V jejím tónu byl náznak frustrace, v její výrazné tváři se zračily stopy podráždění. V tu chvíli jí zazvonil telefon. Objevilo se bankovní upozornění, které ji informovalo, že jí bylo vloženo 40 000 dolarů s poznámkou, že se jedná o dárek. Lucas se nezúčastněně podíval na hromadu levných cetek rozházených po podlaze, jeho výraz byl stejně lhostejný jako vždy. "Všechny tyhle krámy vyhoď." Aurora na okamžik zamrzla, než uslyšela, jak dodává: "Paní Carterová, nelíbí se mi, když moje žena schovává věci jiného muže." Rychle si uvědomila, že se její pověst beznadějné romantičky pravděpodobně rozšířila široko daleko. Lucas si musel myslet, že je stále ještě zamilovaná do svého bývalého. "Klid, odpadky patří do koše." Aurora zatočila třpytivým diamantovým prstenem na prstu a zvedla obočí. "Kromě toho už mám svůj nejoblíbenější." A tenhle prsten se jí opravdu líbil. Kromě toho, teď, když byla vdaná, jako paní Carterová, nemohla Lucase zklamat. Při jejích slovech se Lucasovi mírně zkřivily rty. Aurora zaváhala, když se podívala na bankovní převod. "Lukey, asi bych ti ty peníze měla vrátit." Lucase taková malá částka určitě nezajímala. Ale i tak bylo lepší mít věci jasné. "Není třeba." Zvedl obočí, jeho tón byl nenucený. "Neboj se, nejsem ten typ, co žádá o náhradu po rozchodu. Ber to tak, že rozmazluju svou ženu." Aurora už dříve zažila Lucasovu štědrost. Vždycky měla blízko k Megan. Jako děti ji Megan často tahala s sebou a chovala se roztomile a mile před dospělými. Lucas byl jedním z těch dospělých. Pamatovala si, jak se Lucas vždycky mírně usmál, když se našpulila a hrála s ní, a s vřelým pohledem jí podával tlustý balík peněz jako kapesné. Ale tohle bylo poprvé, co od něj dostávala peníze jako jeho žena. Z nějakého důvodu se jí trochu zčervenala tvář. "Takže... děkuju ti, Lukey." Už znovu neodmítla. Poté, co sbalila staré dary, se Aurora chystala osprchovat, když si najednou všimla, že na zlatém náhrdelníku, který jí dal Josef, je místo, kde se barva opotřebovala. Zamračila se. Instinktivně přejela prsty po odbarveném místě a rozesmála se – napůl pobaveně, napůl rozhořčeně. Zlatý náhrdelník byl padělek. Jediný dárek od Josefa, který vypadal hodnotně, se ukázal být napodobeninou. … Tu noc, schoulená v posteli, se Aurora nemohla ubránit tomu, aby si zavolala Megan přes video a postěžovala si jí. Megan byla naprosto ohromená. "Padělek?" Její oči se rozšířily v nevíře. "Už se rodina Huntů rozpadla, nebo co? Kdo dává holce jako dárek padělané šperky?" "Pravděpodobně to zařídil jeden z Josefových přátel," řekla Aurora lehce. Všechny Josefovy dary vybírali lidé kolem něj. Nikdy se nad ní moc nezamýšlel. Takže nebylo překvapivé, že i dary byly levné padělky. Megan se škubaly koutky úst. Josefovo chování bylo tak absurdní, že ani nevěděla, kde začít. Právě když si povídaly, se najednou rozletěly dveře do ložnice. "Už je pozdě. Nejdeš spát?" Ve dveřích ležérně stál Lucas, oblečený v tenkém pyžamu. Jeho tmavé oči byly nečitelné, jeho postoj uvolněný, vyzařoval bez námahy eleganci. Aurora na okamžik zamrzla. Mezitím byla Megan, stále na videohovoru, naprosto ohromená. "Sakra! Proč je s tebou moje sestřenice?!"