OLIVIE O dva dny později „Zavřete ji a ať už nikdy neuvidí slunce. Nezaslouží si ho!“ štěkl Nick na policisty z Nové Vsi. Oči měl chladné jako led, plné nenávisti. Policajt mě hrubě strčil do špinavé, páchnoucí cely a zabouchl mříže. Otočila jsem se na Nicka a Sandru. Stáli vedle sebe a vypadali jako staří přátelé... nebo milenci. Ona byla důvod, proč se proti mně obrátil, i když jsem nechápala, co ji k tomu vedlo. Vyrůstaly jsme spolu, dělaly jsme všechno společně. Kryly jsme si navzájem záda. A teď stojí po boku mého manžela, když mě posílá do vězení za něco, co jsem neudělala. Před pár hodinami jsem vařila večeři pro svého muže a čekala, až se vrátí z práce. I po tom incidentu se Sandrou v kuchyni, a i když se mezi námi věci změnily od té doby, co se Sandra vrátila, jsem stále doufala, že to dokážeme napravit. Pak se stalo tohle. Způsob, jakým se na mě Nick podíval, když přijel s policií, mi zlomil srdce. Nikdy jsem v jeho očích neviděla takovou nenávist. Zdálo se, že Sandra zničila mé manželství a obrátila ho proti mně, krmila ho lžemi. A on uvěřil každému slovu. Snažila jsem se ho prosit, snažila jsem se ho přimět, aby se zamyslel. „Nicku, prosím! Já jsem to neudělala. Sandra lže. Nevím proč. Prosím, věř mi! Nestrčila jsem ji, nezabila jsem její dítě a nekradla jsem ti. Víš, že bych nikdy nic takového neudělala,“ trvala jsem na svém, ale on neposlouchal. Místo toho se druhý den vrátil z nemocnice s policií a obvinil mě, že jsem mu kradla. Nevím, kdy se věci mezi námi zhoršily natolik, že mi přestal věřit. Kdysi jsme byli šťastní, plánovali jsme naši budoucnost. Pak jsem vpustila do svého domu zmiji a ta se obrátila proti mně. Za boží milosti… Musela jsem se snažit prosit i Sandru. „Sandruško, prosím tě. Řekni mu pravdu. Řekni mu, že jsem to neudělala. Nevím, proč ses proti mně takhle obrátila. Proč bys mu takhle lhala? Víš, že bych nikdy nic z toho neudělala. Nestrčila jsem tě a ani jsem nevěděla, že jsi těhotná. Proč bys to dělala? Řekni pravdu!“ Místo toho, aby se přiznala, se Sandra rozplakala a řekla: „Olivie, jsi tak krutá. I teď mě obviňuješ za to, co jsi udělala. Co jsem ti kdy udělala, že si to ode mě zasloužím? Byla jsem tvoje kamarádka a měla jsem tě ráda. Ale tobě na mně nikdy nezáleželo. Věděla jsi, že jsem těhotná. Přesto jsi mě strčila. Ani jsem Nickovi neřekla, že mu kradeš! Hájila jsem tvoje tajemství, a takhle se mi odměňuješ?“ V tu chvíli jsem cítila, jak ze mě mizí veškerá naděje. Nic z toho nebyla pravda, a přesto jí Nick uvěřil. Sandra se rozplakala a otočila se k němu. „Neměla jsem ti nic říkat o tom, co vyvádí. Je to moje vina, že se takhle chová. Zapomeň na všechno, co jsem řekla, a poslouchej svoji ženu.“ Otočila se ke mně a ušklíbla se, aniž by to viděl. „Olivie, já odejdu. Vrátím se do zahraničí. Omlouvám se, že jsem zničila tvoje manželství. Odpouštím ti všechno a vím, že jsi mě nechtěla strčit. Ale měla by ses přiznat ke všem těm penězům, co jsi ukradla. Jsem si jistá, že ti Nick odpustí a můžete to napravit.“ Nickovi se zjemnil pohled, když se podíval na Sandru. Věřil všem těm nesmyslům, co chrlila, a mé srdce se zlomilo, když jsem viděla, jak se na ni dívá. Ta něha bývala vyhrazena mně, jeho ženě. „Nebuď smutná, Sandruško. Ty nejsi ta krutá, co podvádí, krade a spřádá intriky za mými zády,“ řekl Nick chladně. „Ty jsi jí neřekla, aby si vzala ty pilulky, aby neměla moje dítě. Ty jsi ji neshodila ze schodů.“ Pak se otočil ke mně a řekl: „Slibuju ti, Olivie, za všechno zaplatíš. Dokud budu žít, nikdy nebudeš mít klid.“ Teplota klesla o pár stupňů, a po zádech mi přejel mrazivý pocit, když jsem věděla, že myslí každé slovo vážně. Nikdy jsem si nemyslela, že by mi mohl udělat něco takového nebo vyslovit tak nenávistná slova, a nemohla jsem zabránit slzám, aby mi tekly.