NICK „Nicku, podívej, není to Olivia?“ Otočil jsem se; nemusel jsem slyšet dvakrát, že to, co vidím, je moje žena. I když byla ke mně zády, poznal jsem ji a její smích to potvrdil. Ten smích bych poznal kdekoliv, ten, kvůli kterému se můj svět zastavil a všechno v něm zmizelo, a pak bychom tam byli jen ona a já. S ní, jak se takhle směje. „Proboha! Je s Marcusem Walkerem, jejím klukem ze střední a