ARDEN Ten pocit byl zvláštní – jako déjà vu prosycené hrůzou. Známé i neznámé se na mě valilo a zapouštělo mě na místě. V hlavě mi zněly jeho staré, prázdné sliby a mé tělo se odmítalo pohnout. "Jsi nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl," řekl Jaxon jemně a zastrčil mi uvolněný pramen vlasů za ucho. Zasmála jsem se, ne z lichotky, ale z nevíry. Bylo snazší se smát než to přijmout.