ARDEN Všechno se zdálo příliš krásné, než aby to byla pravda. A možná i bylo. Přesto jsem se toho chtěla držet – jen o trochu déle. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že jsem se schoulila k Cadeově hrudi, tvář přitisknutou k pravidelnému zvedání a klesání jeho dechu. Jeho paže mě stále objímaly, i ve spánku. Vypadal tak klidně, s uvolněným obočím a mírně pootevřenými rty. Tentokrát neměl noční