ARDEN „To jsi jen ty,“ vzdychla jsem. Jsi to vždycky ty. Nevědomky jsem si opřela čelo o jeho hruď a zhluboka vydechla. Jeho svěží vůně, smíchaná s deštěm, byla po našem překvapivém setkání ještě uklidňující. „Proč ses chovala, jako bych tě pronásledoval?“ zeptal se. Vzhlédla jsem k němu s mírným zamračením, které však postrádalo jakýkoli skutečný hněv. „Můžeš se mi divit?“ zamumlala jsem. „Utíkal