TESSA Bílé stěny kliniky mému rozbouřenému myšlení vůbec nepomáhaly. Byly příliš fádní a má mysl se tak stávala obětí nežádoucích vzpomínek, na které jsem chtěla zapomenout. Někde v pozadí se ozývalo tlumené klapání sestřiččiných bot, jak se pohybovala mezi lůžky, její boty klapaly o sterilní dlaždice. Věděla jsem, že by mě mělo uklidňovat, že je někdo poblíž, a přesto jsem v tu chvíli toužila jen