ARDEN „Konečně,“ vydechla jsem úlevou, když jsem dorazila ke své koleji. Zírala jsem na polovyšokou budovu přede mnou. Se svými sedmi patry působila o něco opotřebovaněji než zbytek kampusové infrastruktury. Ale nemůžu si stěžovat; byla to nejdostupnější možnost. Když jsem vstoupila dovnitř, setkala jsem se s interiérem, který byl ještě horší než exteriér. Roztrhané gauče a rozbité stoly zaplňovaly společný prostor, pozůstatky toho, co vypadalo jako několik rvaček, po kterých se nikdo nepokusil nic opravit. Žena za pultem vypadala naprosto znuděně a pečlivě si lakovala nehty – na nohou. Jednou jsem si odkašlala, ale zvedla ruku, umlčela mě a soustředila se na složitý design na svém nejmenším prstu na noze. Zdálo se, že to je… třešeň? Jak se to vejde na tak malý nehet? Po chvíli si úlevně povzdychla a konečně se na mě podívala, stále s nohou na stole. „Co potřebuješ?“ zeptala se. „Ehm, jsem nová nájemnice,“ odpověděla jsem a vykouzlila malý úsměv. „Arden Stoneová.“ S dalším povzdechem se podívala na svůj notebook a zamžourala, než přikývla. „Vidím tvoje jméno. Zaplatila jsi počáteční zálohu?“ „Ano,“ řekla jsem. „Hmm,“ zabručela. „Nezapomeň platit nájem včas. Nechceme, aby zase vypukla nějaká rvačka. Hádes nemá rád ty, kteří platí pozdě.“ Rozšířily se mi oči. „Cože?“ Zvedla obočí. „Budeš dělat problémy?“ „Ne, ne,“ rychle jsem odpověděla a zavrtěla hlavou. „Dobře,“ ušklíbla se. „Jmenuji se Maisey a jsem vedoucí koleje. Pokud máš nějaké problémy, mluv se mnou pouze mezi 8. a 10. hodinou dopoledne a večer – PŘÍSNĚ. Jsem taky studentka.“ Znovu jsem přikývla. Prohrabala se zásuvkami a podala mi rezavý klíč. „Pokoj 707,“ řekla. „Je to sdílený pokoj, to víš, že jo?“ „Ano,“ potvrdila jsem. „Můžu jet výtahem?“ Rozesmála se, což mě zmátlo. „Ach, zlato. Náš výtah je rozbitý už pět let. Jdi po schodech.“ Zvedla jsem obočí. Škola jako Elite má takové ubytování? Nicméně se zdálo, že je na pokraji záchvatu vzteku, kdybych se zeptala na další otázku. Takže jsem přikývla a vydala se po schodech do nejvyššího patra. Cesta nebyla zrovna příjemná. Muži a ženy bez košile se povalovali na chodbách, někteří se dokonce líbali a byli na hranici sexu. Na zemi se válely lahve od piva a na zdech se držely kapesníky s neznámými látkami. Zavrtěla jsem hlavou a spěchala do svého pokoje, úlevně jsem si povzdychla, když jsem zjistila, že sedmé patro není tak chaotické jako ostatní. Vložila jsem klíč a otočila jím, rychle za sebou zavřela dveře a opřela se o tvrdý povrch. „Drsný, že?“ zeptal se najednou někdo. Šokem jsem vyskočila a setkala se tváří v tvář s nápadnou ženou se světlou pletí a vlnitými vlasy. „Nekřič,“ řekla. „Zdi jsou tu tenké jako papír.“ Přiložila jsem si ruku na srdce. „Promiň. Jen jsem nečekala, že tu někdo bude.“ „Žádný strach,“ řekla, vstala z podlahy, kde si uspořádávala své věci, a nabídla mi ruku. „Jsem Tessa a myslím, že jsme spolubydlící.“ Na rtech se mi objevil malý úsměv. Už jsem z ní měla dobrý pocit. „Arden,“ řekla jsem a potřásla jí rukou. „Ráda tě poznávám.“ Na chvíli si zakryla ústa. „Jsi tak krásná,“ prohlásila. Rozšířily se mi oči a zavrtěla jsem hlavou. „To je moc,“ odpověděla jsem ostýchavě. „Ty jsi rozhodně hezčí.“ „Věř mi,“ řekla a poplácala mě po rameni. „Jsi nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděla.“ Zčervenala jsem a odvrátila pohled. „Každopádně, jsi taky prvák?“ zeptala se. Přikývla jsem a položila tašku na svou stranu pokoje. „Já taky,“ usmála se. „Doufejme, že máme stejný rozvrh. Bohyně Měsíce ví, že potřebuju v tomhle místě kamaráda.“ Zasmála jsem se a přikývla. „Je dobře, že dneska nemáme hodiny, že? Můžeme si odpočinout.“ Naklonila hlavu a vypadala zamyšleně. „Musíme se ale zúčastnit generálního shromáždění.“ „Cože?“ zeptala jsem se a otočila se k ní se zamračeným obočím. „Generální shromáždění – zveřejnili to na 'Echu', školní stránce.“ „Sakra,“ zamumlala jsem. Máma mi vzala telefon, než jsem se na to mohla podívat. „V kolik to je?“ V tu chvíli se kampusem rozezněly sirény, což mě zmrazilo. Tesse se rozšířily oči. „Teď!“ zvolala, popadla mě za zápěstí a vytáhla mě ze dveří. „Počkej, počkej,“ protestovala jsem. „Musíme běžet do hlavní haly?“ Mírně se zamračila. „Běžet?“ „Chystáme se proměnit nebo něco?“ Zasmála se a zavrtěla hlavou. „Ne, hlupáčku. Máme pro všechny bezplatnou kyvadlovou dopravu! Pojď, jdeme.“ *** Hala už byla narvaná, když jsme s Tessou dorazily. Usadily jsme se na zadní sedadla, což mi naprosto vyhovovalo. Zahlédla jsem svého bratra a Siennu sedět blízko vpředu a uprostřed a chtěla jsem se jim za každou cenu vyhnout. Ale kde je Jaxon? Zavrtěla jsem hlavou a zavrhla tu myšlenku. Nechtěla jsem tomu kreténovi věnovat ani chvilku pozornosti. „Uf,“ vydechla Tessa úlevou. „Stihly jsme to! Nesmíme si nechat ujít oznámení Alf pro každou frakci. Musíme si vybrat moudře, abychom měly klidný pobyt ve škole.“ S každým slovem se moje zamračení prohlubovalo. „Vybrat… Alfu?“ zeptala jsem se. Zmateně se na mě podívala. „Ano,“ odpověděla. „To by bylo nejideálnější. Automaticky máš kliku a můžeš si budovat kontakty.“ „O čem to mluvíš?“ Zamračila se. „Neříkej mi – tyhle věci nevíš?“ „Ne,“ řekla jsem. Tiše se nevěřícně zasmála. „Byla jsi celý život v ústraní?“ Sevřela jsem rty. No, moji rodiče mě omezovali mnohem víc než moje bratry a prakticky mi řídili život, jako by byl jejich. „Řeknu ti všechny podrobnosti,“ řekla s chápavým úsměvem. „Zatím se soustřeď na předek. Alfy budou brzy představeny.“