Než začala seznamovací párty pro prváky, Eliana se vrátila do třídy. Willow už na ni čekala, očividně brala tu odpolední událost velmi vážně. Přinesla si dvoje náhradní šaty, odhodlaná udělat na té párty trvalý dojem. Samozřejmě nezapomněla přinést něco i pro Elianu. Koneckonců, v jejích očích si Elianina rodina rozhodně nemohla dovolit žádné slušné oblečení. Když Willow Elianu uviděla, okamžitě k ní přistoupila s rozzářeným úsměvem a držela obdélníkovou dárkovou krabici. „Sestřičko, přinesla jsem ti šaty na tu dnešní seznamovací párty. Jsou od Chanelu. Budeš je milovat!“ řekla Willow. Willow otevřela krabici a odhalila šaty uvnitř. Byly to jednoduché, ale elegantní bílé krátké šaty, nepopiratelně krásné. Jak se dalo čekat, dívky v okolí nemohly zadržet svůj obdiv. „Páni! Jsou nádherné! To je z letošní kolekce, že? Viděla jsem je v časopise!“ „Jo, myslím, že tyhle šaty stojí přes tři tisíce dolarů. Willow, jsi tak hodná na Elianu,“ přidala se další dívka. „Pamatuju si, že tyhle šaty byly dokonce v limitované edici! Jsou super populární a opravdu těžké je sehnat.“ I přes to, jak se Eliana k Willow předtím chovala, se Willow stále snažila být na ni laskavá. Všichni se shodli, že Willow je opravdu svatá žena, za boží milosti. Eliana chladně pohlédla na šaty v Willowiných rukou. Až moc dobře si ty šaty pamatovala – byly to ty samé, které jí způsobily tolik ponížení na jedné předchozí seznamovací párty. Willow s těmi šaty manipulovala. Zpočátku perfektně seděly, ale protože byly tak těsné, švy na zádech se po několika krocích začaly pomalu párat. Nedlouho po začátku akce se záda šatů rozevřela a nakonec sklouzla dolů a málem ji odhalila před všemi. Později Willow přišla k Elianě v slzách a tvrdila, že je to vina služebné, která řádně nezkontrolovala švy. Eliana před cestováním v čase byla natolik hloupá, že Willow odpustila. Ale tentokrát se znovu nenachytá. Eliana ležérně natáhla ruku a vzala Willow šaty z rukou. Když to Willow viděla, koutky jejích rtů se zkroutily do samolibého úsměvu, protože předpokládala, že Eliana ten „dárek“ přijala. „Eliano, v těchhle šatech budeš vypadat úžasně. Vybrala jsem je speciálně pro tebe,“ řekla Willow hlasem, ze kterého kapala sladkost. Eliana se chladně zasmála. „Vybrala jsi je pro mě? Nebo jsi je vybrala, abys mě chytila do pasti?“ Willow zamrkala a její tvář byla obrazem předstírané nevinnosti. „Cože? Já… nemám tušení, o čem mluvíš.“ „Nemáš tušení?“ Eliana zvedla obočí a zvedla šaty. Lehce zatáhla za švy na zádech – sotva se snažila – a nit se roztrhla jako hedvábný papír. Willowin úšklebek zavrávoral, když se její schéma rozpadlo – doslova. Zbledla, ale rychle se vzpamatovala a teatrálně zalapala po dechu. „Panebože! Jak se to mohlo stát? Ty šaty jsou… vadné!“ Eliana se ušklíbla a hodila šaty přímo Willow do obličeje. „Nestrkej mi tyhle sračky do obličeje. Willow, nechci s tebou mít nic společného. Můžeš už přestat? Tyhle ‚otrávená jablka‘, co mi pořád nabízíš? Nejsem tak hloupá, abych se zakousla.“ Willow zamrzla, příliš ohromená, než aby promluvila. Její mysl závodila. ‚To je nemožné. V žádném případě ta mrcha nemohla na to přijít! Jak mohla vědět, že ty šaty jsou zmanipulované?‘ Pokud si je Eliana nevezme, celý Willowin plán na seznamovací párty se zhroutí. Eliana bude hvězdou večera místo hlupáka. To Willow nemohla přijmout. „Eliano, přísahám, že jsem to nevěděla!“ kvílela Willow a její hlas se zlomil, když jí po tváři začaly stékat slzy. „Jen jsem na tebe chtěla být milá! Nevěděla jsem, že ta kvalita je tak špatná. Prosím, nepochop mě špatně!“ Spolužáci v okolí, neschopní nečinně sedět, se vrhli na její obranu. Spolužáci v okolí, neschopní nečinně sedět, se vrhli na její obranu. „Hej, Eliano, nemyslíš, že to trochu přeháníš?“ „Jo!“ přidala se další. „Willow je na tebe tak hodná. Po všem, co jsi jí vzala – žiješ její život, užíváš si jejího štěstí – ti stále odpouští. Dokonce ti koupila tyhle drahé šaty! A takhle se jí odvděčuješ? Jsi bezcitná!“ „Přesně tak! Willow je tak sladká, laskavá osoba a ty jsi prostě tak… zlá.“ To slovo „zlá“ Elianě rozproudilo krev. Slyšela ho už za jeden život dost. Před svým cestováním v čase byla označována jako „zlá sestra“. V zábavním průmyslu byla pro každého boxovacím pytlem. Na Twitteru ji trollové den a noc trhali na kusy. Bez ohledu na to, kolik toho vysvětlovala, nikdo nikdy neposlouchal. Tentokrát si nenechá šlapat po svých lžích a intrikách. Vyskočila ze židle, její výraz byl ledový a její pronikavý pohled přejel po skupině před ní. „Co si sakra myslíte, že jste, že mě poučujete? Všechno, na co jste dobří, je, že se Willow podlízáte a hrajete si na její loajální malé psíky!“ Skupina se na ni ohromeně dívala. Jeden z nich otevřel ústa, připravený vystřelit zpět. „Co si to –“ „Drž hubu!“ vyštěkla Eliana a její slova prořízla jejich pokus o odvetu jako bič. „Ještě jsem neskončila. Jo, jsem ta falešná dcera. No a? V momentě, kdy se objevila, jsem řekla, že odejdu. Řekla jsem jim, že ustoupím a nechám ji zaujmout její místo. Pokrevní pouta? Nemám s ní žádná! Přesto mi pořád říká ‚sestřičko‘ a chová se, jako bychom byly nejlepší kamarádky. Kdo o to žádal?“ Její tón se zostřil a každé slovo dopadlo jako facka. „Její rodiče mě možná vychovali, a za to jim dlužím. Ale jí? Nedlužím jí vůbec nic. Proč bych se k ní sakra měla chovat, jako by byla výjimečná? Co jsem, její zatracený táta? „A vy? Jste jen banda loserů. Nejste o nic lepší než ten odpad, o kterém mluvíte. Protože jste tak posedlí těmi hloupými šaty, vezměte si je! Noste je! Poperte se o ně. Je mi to úplně jedno.“ Její slova vystřelovala jako kulomet, neúprosná a přesná. Skupina zamrzla s povolenými čelistmi. Neměli co říct, protože hluboko uvnitř věděli, že má pravdu. Willow, stojící stranou, byla stejně šokovaná. Ale za jejím ohromeným výrazem se objevil záblesk uspokojení. Ve své mysli si říkala, že čím víc se Eliana bude ohánět, tím víc se její pověst zhroutí. Brzy bude vyvrhelem třídy. Ale co Willow nečekala, bylo, že tentokrát se Eliana nestarala o svou pověst. Nebyla tu proto, aby se omlouvala nebo se cítila provinile. Její motto teď? Nech to všechno shořet. Willow popotáhla a začala dramaticky vzlykat. „Eliano, prosím, nezlob se! Jestli jsem udělala něco špatně, tak mi to řekni! Já to napravím, přísahám. Jen… jen chci, abychom si byly blízké, jako opravdové sestry!“ Její hlas se zlomil, když se rozplakala. „Willow, přestaň brečet,“ zamumlal někdo slabě, očividně se cítil v té scéně nepříjemně. Willow se chytila za hruď a po tváři jí stékaly slzy. „Já ani nevím, co jsem udělala špatně! Jen jsem chtěla mít dobrý vztah se svou sestrou… Nevím, proč to takhle dopadlo…“ Elianin chladný pohled se ani na vteřinu nezměnil. Pokud něco, její odpor dosáhl zcela nové úrovně. „‚Sestřičko‘? Vážně? Nech toho. Sakra, klidně můžeme vyhodit ty popelnice kolem – vypadá to, že si docela dobře pochutnáváš na tom, jak polykáš veškerý ten odpad.“