Řidič vystoupil z auta a otevřel dveře spolujezdce vpředu. Cameron nikdy neseděl ve stejné řadě jako ostatní. Kdokoliv to byl, musel sedět vpředu. Eliana se právě chystala nastoupit, když Cameron, sedící vzadu, otevřel dveře a řekl tiše: "Sedni si dozadu." Eliana na moment ztuhla. Řidič, překvapený, zíral na Camerona s vytřeštěnýma očima a zeptal se: "Pane Wrighte, je to v pořádku?" Cameron se na řidiče nepodíval. Jeho pozornost zůstala upřena na Elianu. "Sedni si sem," zopakoval. "Ach, dobře." Eliana přikývla a vklouzla na zadní sedadlo. Řidič, stále vypadající zmateně, se tiše vrátil do auta a nastartoval. Během jízdy se Eliana otočila na Camerona s zdvořilým úsměvem. "Děkuji ti, že jsi mě vyzvedl." Cameron se opřel, jedno obočí zvednuté, jeho pohled se do ní zahryzl jako lovec, který si prohlíží svou kořist. Jeho pohled Elianu znervózněl. 'Proč na mě tak zírá? Mám na sobě něco rozlitého?' pomyslela si. Pohlédla dolů a zkontrolovala se, ale nevšimla si ničeho špatného. Pak Cameron náhle promluvil. "Nemusíš mi děkovat. Jen mě pozvi na jídlo." Eliana překvapeně zamrkala. 'Cože? Jedeme jen do školy – jak to vyžaduje, abych ho zvala?' pomyslela si. Ale stejně přikývla. "Jasně. Co takhle oběd později?" "Jsi z hereckého oddělení, že?" zeptal se. Eliana znovu přikývla. "V poledne tě najdu." "Dobře." Její odpověď byla stručná. Neměla zájem dál konverzovat. Cameron také nebyl velký řečník. Když nic dalšího neřekla, vytáhl telefon a poslal zprávu Thomasovi. Cameron: [Tvoje sestřenice není špatná.] Thomas: [Camerone, ty už jsi ji vyzvedl? Já jsem ji ještě neviděl, co se vrátila. Jak vypadá?] Cameron se podíval na Elianu, na chvíli se zamyslel a odepsal. [Velmi neobvyklá.] Na druhé straně se Thomas zamračil nad zprávou, prsty mu přejížděly po klávesnici. 'Co to sakra vůbec znamená? Je... ošklivá nebo co? Proto všichni říkají, že ji rodina Davisových drží zamčenou jako nějaké špinavé malé tajemství?' přemýšlel, a podráždění mu bublalo pod chladným zevnějškem. V návalu nervozity poslal Thomas další zprávu. [Camerone, pořád je to moje sestřenice, jo? Buď na ni opatrný.] Nemohl se zbavit mentálního obrazu Camerona, jak vyhazuje Elianu z auta jen kvůli tomu, jak vypadá. Cameron si dal telefon stranou, nezajímal se o pokračování konverzace. Netrvalo dlouho a auto zastavilo u bran Isonsteadské univerzity. Když se Eliana chystala vystoupit, otočila se na Camerona a zeptala se: "Ty jdeš taky?" Cameron se obvykle vyhýbal vstupu hlavní bránou – vždy tam bylo příliš mnoho lidí a hluku, což neměl rád. Řidič, všimnuv si Elianiny otázky, rychle odpověděl zdvořilým odmítnutím. "Slečno Davisová, pan Wright nerad chodí hlavním vchodem..." "Jasně, půjdu s tebou," řekl Cameron náhle a přerušil řidiče uprostřed věty. Z rozmaru se rozhodl vystoupit z auta a vstoupit s ní do kampusu. Eliana se mírně zamračila, Cameron jí připadal stále více fascinující. Řidič však vypadal naprosto zmateně. Nemohl pochopit Cameronovo neobvyklé chování, které bylo mimo jeho charakter. Cameron vystoupil z auta vedle Eliany. Když se podívala na brány školy, zaplavil Elianu zvláštní pocit. Bylo to, jako by toto místo neviděla roky. Právě když se chystala projít, ozvala se poblíž vlna hlasů. "Pane Bože, to je Cameron!" "Cameron u hlavní brány? To není možný!" "Je to opravdu on? Kdo je ta dívka s ním?" "Je nádherná! Je to jeho přítelkyně? Ne, ne, ne, to se nemůže dít! Tak strašně žárlím!" "Nemožné! Cameron nikdy neměl přítelkyni. Nespekulovalo se, že je gay? Možná je to příbuzná?" Pohledy davu hořely zvědavostí, jejich štěbetání obklopovalo Elianu a Camerona jako roj včel. Slyšíc jejich komentáře, Eliana se otočila na Camerona a její obočí se stáhlo v zmatku. "Kdo jsi? Ty nejsi Thomas Davis?" Cameron si strčil ruce do kapes a pohlédl dolů na Elianu, která byla o hlavu menší než on. "Ne," odpověděl klidně. Elianě se rozšířily oči. "Ty nejsi Thomas? Kdo tedy jsi?" "Řekl jsem někdy, že jsem Thomas?" odvětil Cameron a mírně naklonil hlavu. "Proč jsi to nevysvětlil dřív?" dožadovala se Eliana. Cameron pokrčil rameny. "Myslel jsem si, že mít sestřenici může být zábava." Elianin úsměv se prohloubil. Její dojem z Camerona právě dosáhl dna. "Kde je tedy Thomas?" zeptala se. "Proč jsi mě přijel vyzvednout místo něj?" "Kdo ví? Možná je mrtvý," odpověděl Cameron s lhostejností. Eliana, naprosto otrávená, se neobtěžovala odpovídat. Otočila se na patě a prošla branami, aniž by se ohlédla. Než cestovala časem, strávila Eliana na Isonsteadské univerzitě čtyři roky. Znala to místo lépe než kdokoliv jiný. S lehkostí se orientovala v kampusu, rychle našla registrační kancelář a dokončila všechny potřebné formality. Učitel ji doprovodil do třídy. Kráčejíc po známých cestách, Eliana si nemohla pomoct a vzpomněla si na čtyři roky, kdy snášela neúprosné šikanování. Vzpomínky přinesly vlnu nenávisti, která se dostala na povrch. Strávila tolik času tím, že vinila sama sebe, myslela si, že její nedostatek snahy je důvod, proč jí Willow ukradla příležitosti, které měly být její. Ale teď konečně pochopila – nikdy nebyla problém. Willow také cestovala časem. Věděla všechno dopředu, vždy se jí podařilo být o krok napřed. Najednou Elianě zavibroval telefon. Pohlédla na obrazovku a uviděla oznámení: někdo přijal výzvu, kterou zveřejnila na dark webu, a naplánoval ji na víkend. To jí trochu zlepšilo náladu. 'Mám šanci začít znovu. Tentokrát nenechám Willow, aby mi něco vzala,' pomyslela si Eliana a její rty se zkroutily do mazaného úsměvu. 'Ach, takže ráda krade to, co je moje, co? No, tentokrát ne. Tentokrát jí to zaplatím.' ***** Když Eliana vešla do třídy, byla plná studentů dychtivě čekajících na setkání s nově příchozí. Jakmile Eliana vstoupila, všechny oči se na ni upřely. Po místnosti se rychle rozšířil šepot. "To je ona, že? Ta, o které se mluví na fóru?" "Jo, to je určitě ona. Vypadá přesně jako na fotkách. Upřímně, život je tak nespravedlivý – je ještě hezčí naživo! Myslel jsem si, že ty fotky jsou filtrované." "Pane Bože, ona a Cameron vypadají tak dokonale spolu." Eliana cítila, jak se její pohledy táhnou po ní a hodnotí ji od hlavy až k patě. Mezi šeptajícími studenty bylo mnoho známých tváří – lidí, kteří kdysi stáli na straně Willow a šikanovali ji. Tehdy se Eliana snažila navázat s nimi vztahy, dělala jim laskavosti a pomáhala s jejich prací. Na oplátku se jí posmívali za zády a říkali jí "levná pracovní síla", která udělá cokoliv pro úsměv. Při té vzpomínce se jí zkroutil žaludek. Neměla v úmyslu být k těmto lidem teď zdvořilá. Pohlédla na hodiny. Willow pravděpodobně ještě nedorazila. Bez jediného slova komukoliv si Eliana vybrala místo v zadní řadě, vytáhla telefon a všechny je ignorovala.