Krátce nato vplula do místnosti Willow, každý její pohyb byl promyšlený, a za ní poslušně kráčely dvě služebné. Bylo očividné, že se pekelně soustředila na to, aby udělala velký, okázalý vstup. Každá služebná nesla dvě velké krabice plné svačin a pití. Než Eliana zažila celou tu cestovatelskou anabázi, už se jí podařilo všechno pokazit hned první den ve škole. Přišla pozdě, zmatená jako blázen, protože zabloudila – a to díky tomu, že kolem nebyl nikdo, kdo by jí pomohl. Než se konečně doklopýtala do třídy, všichni už kolem Willow kroužili jako včely kolem medu. Tehdy si Eliana jen myslela, že Willow je jeden z těch typů, kteří jsou populární bez námahy. Teď už Eliana věděla své. Willow si jejich náklonnost prostě koupila dárky. Eliana seděla vzadu, skloněnou hlavu, projížděla si telefon a splývala s pozadím. Willow nařídila svým služebným, aby rozdaly svačiny a pití všem. S jasným úsměvem řekla: „Ahoj všichni! Jsem Willow Garcia. Teď jsme všichni spolužáci a doufám, že se staneme přáteli!“ Když si všichni pochutnávali na dobrotách, v místnosti propuklo nadšení. „Willow, ty jsi prostě nejhodnější!“ „Totálně! Tenhle koktejl je úžasný!“ „Páni, nikdy jsem nejedla tak dobré sušenky! Jsou dovezené? Tvoje rodina musí být super bohatá!“ Willow se vyhřívala v chvále a nabídla skromný úsměv. „Přeháníte. To jsou jen obyčejné svačiny. Jestli vám chutnají, příště přinesu víc. Vždycky toho nakonec koupím moc.“ Její spolužáci okamžitě spustili další kolo komplimentů. „Willow, není divu, že jsi tak štíhlá. Kdybych byla já, sním do posledního drobečku!“ „Přesně! A ty šaty, co máš na sobě, jsou nádherné! Je to nová kolekce Louis Vuitton?“ V tu chvíli si jedna ze služebných všimla Eliany sedící vzadu. „Ty vzadu,“ zavolala služebná. „Pojď si vzít svačinu a pití!“ Hlas služebné upoutal pozornost všech na Elianu. Desítky očí se na ni otočily, v jejich pohledech se míhala zvědavost a odsouzení. Eliana pomalu zvedla pohled, její výraz byl naprosto lhostejný. Letmo se na skupinu podívala a tiše řekla: „Nic nepotřebuji.“ Willow se na krátkou chvíli rozšířily oči, když viděla Elianu vzadu. Nečekala, že přijde dřív. Ale Willow se rychle vzpamatovala a s jasným úsměvem přešla k ní. „Sestřičko, jak ses sem dostala dřív než já?“ řekla vesele Willow. „Kdybych to věděla, mohly jsme přijít spolu! Mamka s taťkou o tobě zrovna ráno mluvili. Měli o tebe takové starosti, od té doby, co jsi odešla a už ses nevrátila!“ V dnech po Elianině odchodu byla Willow zaneprázdněna přesvědčováním Andyho a Victorie, že Eliana není hodna být součástí rodiny Garcia, a nenápadně tak posilovala svou vlastní pozici. Andy a Victoria, kteří se roky cítili provinile za Willowiny těžkosti, ji nyní zahrnovali péčí a náklonností. Kdyby to byla Eliana z dřívějška, možná by se jí Willowina slova dotkla, pohnula by jí natolik, že by se pro rodinu Garcia dál přetrhla. Ale to už neplatilo. Elianin tón byl ledově chladný. „Sestřičko? Koho ty voláš sestřičko?“ Willow zmateně zamrkala. „Tebe, samozřejmě. Jsi moje sestra.“ Eliana si Willow přeměřila od hlavy k patě, než odpověděla: „Tobě přeskočilo? Moje rodina má jen jednu dceru – mě. Mám jednoho staršího bratra, a to je všechno. Nemám žádnou sestru. Kromě toho nemáme ani stejné příjmení. Jak bychom mohly být sourozenci?“ Willowin úsměv zamrzl na místě, její tvář zbledla rozpaky. Nemohla pochopit, proč se Eliana najednou chová tak jinak. Ale s tolika spolužáky, kteří se dívali, si Willow nemohla dovolit ztratit tvář. S vynuceným úsměvem řekla: „Ale no tak, Eliano. Já vím, že jsem biologická dcera mamky a taťky a ty jsi jen adoptovaná, ale upřímně chci, abychom spolu vycházely. Nehádejme se, ano? Pojď sem, pojďme se obejmout.“ Willow roztáhla ruce a naznačila objetí. Ale Eliana jen znechuceně ohrnula ret. „Neobjala bych tě, ani kdybych musela,“ řekla chladně. „Jsem germofob. Nesnáším, když se dotýkám špinavých věcí. Upřímně, už jen to, že tady stojíš, znečišťuje vzduch kolem mě.“ S tím Eliana vytáhla elegantní lahvičku parfému a lehce se jím postříkala. Několik bystrých spolužáků okamžitě poznalo značku – byla to nehorázně drahá luxusní značka. „Panebože, ona je ještě bohatší než Willow!“ zašeptal jeden student druhému v úžasu. Willowina tvář se zkřivila frustrací, ale v následujícím okamžiku se jí v očích zaleskly slzy. Ublíženě se na Elianu podívala. „Sestřičko, udělala jsem něco špatně? Jestli ano, tak mi to řekni, ano? Změním se, slibuji. Prosím, neignoruj mě.“ Eliana věděla, že Willow je mistrovská herečka, ale vidět ji vystupovat tak nestydatě bylo stále působivé. Eliana se s ní však neobtěžovala komunikovat. Její odpověď byla jednoduchá a úsečná: „Odpad.“ Willow se zmocnil hněv, i když si zachovala klidný výraz. Nemohla pochopit, jak se Eliana najednou stala tak sebevědomou a neústupnou. 'Musí na mě žárlit, pomyslela si Willow. Koneckonců, já jsem důvod, proč musela opustit rodinu Garcia. Ten parfém, co použila předtím? Určitě je to něco, co ukradla z domu,' pomyslela si Willow. Právě když se Willow chystala odseknout, do třídy vešel učitel a promluvil ke skupině. „Všichni, můžete se teď odebrat na koleje a zabydlet se. Odpoledne se tu znovu sejdeme na uvítací párty pro prváky. Eliano, mohla bys se mnou na chvíli jít?“ Eliana lehce přikývla a následovala učitele z místnosti, aniž by se ohlédla. Jakmile Eliana odešla, Willow spolkla svůj hněv a otočila se ke třídě s omluvným úsměvem. „Je mi moc líto, že jste to museli vidět. Ona je vlastně moje sestra.“ „Sestra? Ale nemáte ani stejné příjmení,“ řekl jeden zvědavý spolužák. „A proč je na tebe tak chladná?“ Willow si přitiskla ruce k obličeji a předstírala, že zadržuje slzy. Jedna ze služebných stojících poblíž skočila s povýšeným vysvětlením. „Je to pravda. Pan a paní Garcia před lety omylem vzali z nemocnice domů špatné dítě a vychovávali ho osmnáct let. A přesto, navzdory všemu, co jí dali, je naprosto nevděčná. Viděli jste, jak se teď chovala k Willow, že? Je to opovrženíhodné! Pravděpodobně nenávidí slečnu Garciovou za to, že si vzala zpět své právoplatné místo.“ Tyto služebné pomáhaly Elianu vychovávat, ale jejich loajalita nyní patřila Willow, o které se mylně domnívaly, že je laskavá a milostivá. Spolužáci si v pochopení zamumlali, zdálo se, že dílky skládačky zapadají na své místo. „Aha, takže takhle se to stalo. Eliana je tak nerozumná! Jak se mohla k Willow takhle chovat? Někdo, kdo to neví, by si mohl myslet, že Willow je adoptovaná.“ „Říkám vám, ten parfém, co předtím nastříkala? Musel pocházet od Willowiny rodiny. Pravděpodobně ho ukradla!“