Eliana po své tirádě pocítila zvláštní uspokojení. Mezitím se Willow rozplakala, naříkala tak žalostně, že se k ní všichni okamžitě seběhli, jako by Eliana byla nějaký bezcitný padouch. Eliana? Bylo jí to úplně jedno. "Není to můj problém," zamumlala si pod nosem. Ti lidé nestáli za námahu. Před cestováním časem Eliana od nich vytrpěla dost. Ponižovali ji, šlapali po ní a chovali se, jako by to bylo jejich rodné právo. Tentokrát ne. Willow si teatrálně otřela slzy, předstírala nevinnost. Její hlas byl jemný a nechutně sladký. "Eliano, tobě se ty šaty asi nelíbí. Neboj se, příště ti vyberu hezčí." Eliana na ni zírala s údivem. "Páni, ty vlastně rozumíš lidské řeči? Co jsi zač, nějaká mytická bytost? Jsi přímo z pohádky?" Eliana měla ostrý jazyk, to se jí musí nechat. Někdo v davu se neudržel. "Eliano, to už je moc! Willow se k tobě jen snažila být milá, a ty takhle vybuchneš? Kde máš slušnost?" Eliana si odfrkla. "Slušnost? Ach, promiň. Asi jsem ji nechala doma. Na rozdíl od vás si nemůžu dovolit být hloupá a nudná zároveň. A teď, proč nám všem neuděláte laskavost a nevypadnete? Kazíte atmosféru." "Ty jsi snad úplně nemocná, Eliano?" "Jo. Mám vzácnou nemoc – je smrtelná, vážně – umřu, pokud nebudu grilovat idioty." "Zbláznila se! Útočí na všechny jako šílená!" vykřikl někdo. Eliana se ušklíbla. "Musíš být sakra retardovaný, když řekneš něco takového. Běž se nechat vyšetřit, jo?" "Ať někdo zavolá policii! Nikdo ji nezastaví?" zvolal další. "Jo, jasně," odsekla Eliana. "Klidně volejte policii. Ale udělejte mi laskavost – vypadněte s tou vaší ošklivou držkou z mého zorného pole. Vážně, je to jako zírat na Měsíc, kráter na kráteru." V tomto okamžiku byl dav v úžasu. 'Sakra. Eliana má talent. Kde se sakra naučila tyhle urážky? Je to jako sledovat stand-up comedy, ale brutální,' pomysleli si. Neměli tušení, že Elianin ostrý jazyk byl ukován v ohni online nenávisti před jejím cestováním časem. Tehdy trollové zaplavovali její komentáře na sociálních sítích, proklínali ji v soukromých zprávách a dokonce pro zábavu upravovali její nekrology ve Photoshopu. Ale už ne. Každou urážku, každé ponížení – to všechno vracela Willow. Každý, kdo se odvážil bránit Willow, dlouho nevydržel, než ho Eliana slovně roztrhala na kusy. A upřímně? Nacházela v tom radost, za boží milosti. Chaos konečně skončil, když dorazil instruktor, aby oznámil shromáždění prváků v aule. Naštěstí to skončilo, jinak by Willow došly slzy na předstírání nevinnosti. Eliana si ty šaty nevzala, takže Willow byla docela rozrušená. Ale ať se děje cokoliv, Willow byla odhodlaná zabránit Elianě, aby udělala dojem na shromáždění prváků. Nemohla dovolit, aby se Eliana stala slavnou. ***** V aule se shromáždili studenti prvního ročníku hereckého oddělení Isonsteadské univerzity. Každý rok se shromáždění prváků podobalo soutěži krásy, plné atraktivních mladých mužů a žen. Byla to živá událost, která přitahovala režiséry hledající nové talenty a bohaté studenty toužící sbalit holky. Eliana si z předchozího života vzpomněla, že právě na tomto shromáždění prváků se Willow setkala se slavným režisérem Silasem Carterem. Před promocí si Willow zajistila roli hlavní herečky v hudebním videu během druhého ročníku, díky Silasovi. Ačkoli role byla menší, byla to vzácná šance pro nováčka získat publicitu. Toto hudební video pomohlo Willow přilákat její první vlnu fanoušků. Nebylo jich mnoho, ale byli neuvěřitelně loajální. Tito fanoušci podporovali Willow po celá léta a pomohli jí získat oporu v zábavním průmyslu. Neúnavně pro ni pracovali, díky čemuž byla nejoblíbenější mezi svými vrstevníky, když debutovala, a položili tak pevný základ pro její kariéru. Tehdy si Eliana myslela, že cesta Willow k úspěchu se zdá pozoruhodně hladká, jako by Willow následovala scénář. Přisuzovala Willow úspěch její inteligenci a štěstí, věřila, že i osud Willow přeje. Nicméně, ve svém druhém životě Eliana pochopila, že to nebylo o štěstí. Bylo to proto, že Willow si vzala osud, který byl určen pro ni. Během svého předchozího života si Eliana na shromáždění prváků všimla fotografie, která spadla u vchodu. Zatímco ji ostatní ignorovali, Eliana byla zvědavá a chtěla ji zvednout. Ale Willow na ni nejprve šlápla a zatáhla Elianu dovnitř, předstírala, že je přátelská. Ve snaze vycházet s Willow Eliana tyto detaily přehlédla. Ale nikdo nečekal, že Willow sebere fotografii, kterou Eliana nechala za sebou. Ukázalo se, že to byla fotografie Silasovy dcery, kterou omylem upustil a úzkostlivě ji hledal. Willow použila tuto fotografii jako způsob, jak se představit Silasovi, a získala si jeho zvláštní pozornost. Tato příležitost, původně určená pro Elianu, byla Willow využita v Elianině předchozím životě. Willow, která získala svůj druhý život, přesně zachytila příležitosti určené pro Elianu a prohlásila je za své. Při pohledu zpět si Eliana uvědomila, že existuje příliš mnoho náhod, kdy Willow zachytila každou významnou příležitost, která Elianě proklouzla mezi prsty. Tentokrát byla Eliana odhodlaná nenechat Willow, aby si dělala, co chce. Když se Eliana blížila k aule, zahlédla malou fotografii ležící v rohu poblíž vchodu. Eliana se podívala na Willow, která také hledala fotografii, ačkoli Elianina paměť na její umístění byla ostřejší. To potvrdilo Elianino podezření, že se Willow snaží ukrást její život. Eliana rychle vykročila vpřed a zvedla fotografii. Chtěla se podívat na dívku na obrázku, ale než to stihla, Willow se přihnala a snažila se jí ji vytrhnout. "Eliano, co to je? Nech mě se podívat!" dožadovala se Willow a natahovala se pro fotografii. Ale Eliana ji pevně držela a Willow ji nemohla sebrat. Frustrovaná Eliana na Willow pohrdavě pohlédla. "Proč bych ti sakra měla říkat, co držím?" Aniž by čekala na odpověď, Eliana se otočila a zamířila směrem k aule. Ale Willow se nehodlala vzdát – ne, když by to mohla být její jediná šance setkat se se Silasem Carterem. "Eliano, počkej! Jen mi to ukaž, ano?" řekla a pronásledovala ji. Eliana jí nevěnovala ani pohled, natož odpověď. Bylo to, jako by Willow neexistovala. Když Eliana dorazila ke dveřím auly, Willow zpanikařila. Zoufalé časy vyžadovaly zoufalá opatření. Bez přemýšlení vykřikla: "Zloděj! Někdo krade!" Dav okamžitě zamrzl. Hlavy se otočily jejich směrem, vzduchem se šířila zvědavost a podezření. Willow dramaticky ukázala na Elianinu ruku a nasadila svůj nejlepší utrápený výraz. "Eliano, vrať to! To je moje!" vykřikla, její hlas se chvěl tak akorát, aby to prodala. Elianin odpor byl zapsán po celé její tváři. Nemohla uvěřit, jak nestoudná Willow je. "Co přesně jsem ti ukradla?" zeptala se chladným a uštěpačným tónem. "Tu fotku v tvé ruce – je moje!" trvala na svém Willow, její hlas se zvyšoval, jako by jí bylo skutečně ukřivděno. Elianiny rty se zkroutily do posměšného úsměvu. "Tvoje? Vážně? Jsi si tím jistá?" Byla to dopravní špička pro studenty vstupující do auly a Willowin výbuch vytvořil okamžitou podívanou. Shromáždil se malý dav, dychtivý sledovat, jak se drama rozvine. Willow hrála svou roli perfektně, předváděla slabost a zranitelnost. Stála tam s uplakanýma očima a roztřesenými rty a vypadala jako oběť Elianiny údajné krutosti. Naproti tomu Elianina chladná lhostejnost ji vykreslovala jako padoucha. Soucit s Willow se davem šířil jako požár.