Ve sloupci pro majitele nemovitosti bylo pouze jedno jméno – Daisy Cookeová, což znamenalo, že dům vlastnila výhradně ona. „Proč je tam jen moje jméno?“ zeptala se. Neměla v úmyslu si nárokovat výhradní vlastnictví domu. Emery pro Daisy přisunul židli a klidně řekl: „I když jsme se vzali, aniž bychom se setkali s rodiči toho druhého nebo měli svatební obřad, nemohu šetřit na tom, co si zasloužíš. Ber tento dům jako můj svatební dar.“ „Ale to je příliš drahé!“ odpověděla. Dům, který se nacházel v Greenlake, byl nejdražší nemovitostí v Loxinheimu díky své vynikající poloze. Jeho cena přesahovala tři miliony dolarů. Původně uvažovala o starém domě za zhruba milion dolarů. „Žádné starosti. Zasloužíš si to nejlepší,“ trval na svém Emery. Daisy spěšně odešla zpět do pokoje a podala mu bankovní kartu. „Mám pro tebe také svatební dar. Na této kartě je 600 tisíc dolarů. Vezmi si ji.“ Emery prošetřil Daisyino pozadí a věděl, že její rodina se k ní chová velmi zle. Takže těch 600 tisíc dolarů nemohlo pocházet od nich. Zdálo se, že Daisy není tak jednoduchá, jak se zdála. Emery odmítl a řekl: „Raději bych byl, kdybys si tuto kartu nechala pro sebe.“ Daisy zavrtěla hlavou a pevně řekla: „Už jsi mi dal kartu ty. Pokud si ji nevezmeš, zítra ten dům prodám.“ Nemohla se zbavit pocitu, že ho využívá, a to v ní vyvolávalo neklid. Emery si kartu neochotně vzal. Daisy se usmála a naléhala na něj, aby ochutnal steaky. Emery na první pohled poznal, že steaky nejsou dostatečně čerstvé, jeho vysoké nároky na jídlo mu bránily je jíst. Daisy se na něj podívala a doufala v jeho ujištění. Emery se jí podíval do jasných očí, ukrojil kousek steaku a ochutnal ho. Kupodivu to nebylo tak zlé, jak očekával. Pocítil lehký pocit štěstí a řekl: „Není to špatné.“ Po dojedení jídla šel Emery do pracovny pracovat. Mezitím Daisy umyla nádobí, vykoupala se a lehla si do postele a prohlížela si telefon. Náhle uslyšela, jak sténá a zvrací bolestí. Vyrazila ven, aniž by si vůbec obula boty. V koupelně se Emery skláněl nad umyvadlem, žaludek v křečích, žíly mu vystupovaly na hlavě. Daisy se vrhla dopředu, aby ho podepřela, a zeptala se: „Co se děje, pane Pottere?“ Emery, bledý a zpocený, se snažil říct: „Bolí mě břicho.“ Daisy se ustaraně zeptala, jestli doma nemají nějaký lék na žaludek, na což odpověděl: „Ne.“ Emerymu se zatmělo před očima, a když se snažil Daisy uklidnit, zhroutil se. Daisy instinktivně natáhla ruce, aby ho zachytila, ale jeho váha ji přemohla. Navzdory bolesti zavolala sanitku. Sanitka dorazila rychle. Bez váhání Daisy následovala do sanitky. Emeryho odvezli na vozíku do pohotovostní místnosti, zatímco Daisy úzkostlivě čekala venku. Náhle mu zavibroval telefon. O patnáct minut později k Daisy přistoupil vysoký a přísně vypadající muž a zeptal se: „Kde je Emery?“ Cítila nepřátelství v mužových očích, ustoupila o krok zpět a zeptala se: „Jste přítel pana Pottera?“ Colby se na Daisy podíval s opovržením a divil se, proč by si Emery vybral za manželku tak hloupou ženu. Jeho tón byl drsný. „Emery má přísné dietní požadavky. Jak ho mohlo bolet břicho? Dala jste mu jíst něco špinavého?“ Daisy byla zaskočena. „Uvařila jsem mu steak ze supermarketu.“ Colbyho výraz se ještě víc ochladil. „Snažíte se ho zabít a získat jeho majetek?“ Jeho obvinění ji šokovalo a rychle vysvětlila: „Ne, jen jsem mu chtěla poděkovat. Steak byl čerstvý. Koupila jsem ho několikrát a také jsem ho jedla.“ „Nesrovnávejte se s ním,“ odsekl. Když se otevřely dveře pohotovostní místnosti, Daisy se snažila zeptat na situaci, ale Colby ji odstrčil a zařval: „To je všechno tvoje vina!“ Daisy narazila na zeď, což jí způsobilo silnou bolest v zádech. S pocitem viny se kousla do rtu a čekala na vysvětlení lékaře. Colby vykročil vpřed. „Pane doktore, jak je na tom Emery?“ „Steak byl těžko stravitelný, což způsobilo akutní gastrointestinální atak. Ale nebojte se. Nitrožilní tekutiny mu pomohou. Ale od nynějška si musí dávat pozor na stravu.“ Colby šel zkontrolovat Emeryho stav, s Daisy v závěsu. Zablokoval jí cestu a opovržlivě řekl: „To je všechno tvoje vina! Proč máš ještě tu drzost se na něj podívat?“ Daisy byla v šoku. Emery byl na ni tak hodný, a přesto způsobila, že skončil v nemocnici. Opravdu se styděla se mu znovu postavit, i když mu chtěla jen poděkovat. Daisy seděla před pokojem a cítila se nesmírně provinile. ***** Emery se už probudil. Když uviděl vstoupit Colbyho, jeho tvář potemněla. „Proč jsi tady?“ Colby pokrčil rameny a odpověděl: „Tvoje drahá manželka tě dostala do nemocnice a stydí se tě vidět, takže jsem tady místo ní.“ Emery se zamračil. „To s ní nemá nic společného.“ Colby odsekl: „Kdyby nekoupila ty levné steaky ze supermarketu, nebyl bys v nemocnici.“ Emery přísně řekl: „Nikdy jsem jí neřekl o svém citlivém žaludku. Nevěděla to.“ „Emery!“ Emeryho snaha bránit Daisy Colbyho rozzuřila. „Daisy se ani zdaleka nevyrovná Beatrice! Proč na ni nemůžeš počkat? Brzy se vrátí.“ V Colbyho očích se k sobě Emery a Beatrice perfektně hodili. Emery chladně řekl: „Colby, nesrovnávej moji ženu s jinými ženami. Pokud se to stane podruhé, už nebudeš můj přítel.“