Colby byl ohromen a nevěřícně se na Emeryho díval. Emery se na něj chladně podíval. Daisy byla jeho žena a nedovolí, aby ji kdokoli urážel. Colby procedil skrz zaťaté zuby: "Dobře! Už ji nebudu srovnávat s Beatrice. Ale nemyslím si, že je tě hodna." Emeryho hlas byl chladný. "Je to moje žena. Tvůj názor pro mě nic neznamená." Colby zmlkl a slyšel jen Emeryho, jak mu nařizuje, aby Daisy přivedl. Když Emery zkolaboval, Daisy byla po jeho boku. Neopustila by ho, takže musela přijít do nemocnice. Věděl, že její nepřítomnost musí být kvůli Colbymu. Colby, zastrašený Emeryho pohledem, neochotně vyšel z pokoje. Daisy se krčila venku před pokojem a pozorně poslouchala jejich rozhovor. Když slyšela Emeryho obranu, rozplakala se. Po smrti Barbary se o ni nikdy nikdo nestaral ani ji nechránil. Za boží milosti, tolik lásky najednou... "Emery řekl, že můžeš jít dovnitř, uplakánku," škádlil ji Colby. Daisy si otřela slzy a vstala, ale nohy jí z dlouhého krčení znecitlivěly, takže se hned nepohnula. Colby se zamračil. "Děláš to, abys poštvala Emeryho proti mně? Nech toho divadla." "Nedělám," odpověděla. Potom otevřela dveře, oči měla od pláče zarudlé. Emery se zamračil na Colbyho. "Omluv se jí." Colby koktal: "Emery..." "Řekl jsem, omluv se jí!" zopakoval Emery, tentokrát ještě chladnějším tónem. Atmosféra v pokoji se napjala. Daisy se cítila ještě provinileji a nervózně vysvětlovala: "Pane Pottere, to není jeho vina. To je moje vina, že jsem koupila zlevněné steaky." Emery natáhl ruku. Když to Daisy viděla, přišla k němu a vložila svou ruku do jeho dlaně. Jemně ji utěšoval: "Daisy, nikdy jsem ti neřekl o svém citlivém žaludku. To není tvoje vina. Nemusíš se obviňovat." Daisy popotáhla a cítila se ještě sklíčeněji. "Kdyby nebylo toho steaku, nedostal bys akutní gastroenteritidu." "Moje nemoc tentokrát byla hlavně kvůli nepravidelným stravovacím návykům. Steak byl jen poslední kapka," řekl Emery a utíral jí slzy. "Můj žaludek není tak slabý, aby nezvládl kousek steaku." Potom se zamračil na Colbyho. "Omluv se za své hrubé chování." Daisy rychle zasáhla: "Jenom se o tebe bál. Nebyl hrubý." V Colbyho očích byla Daisy pokrytecká. Neochotně řekl: "Omlouvám se." Emery přimhouřil oči. "Nejsi z toho šťastný?" "Netroufám si," zněla Colbyho odpověď, ale jeho výraz jasně ukazoval jeho nespokojenost. Emery, obvykle vyrovnaný, vypadal trochu zklamaně. "Colby, pokud se díváš na Daisy svrchu, díváš se svrchu na mě. Odejdi a už tě nechci vidět." Colby se roztřásl a nevěřícně se zeptal: "Emery, přerušuješ se mnou kvůli tomu vazby?" Emeryho rty se stáhly. "To ty přerušuješ vazby se mnou." Daisy úzkostlivě popadla Emeryho ruku. Nechtěla, aby kvůli ní přerušil vazby se svým dobrým přítelem. Emery se na ni uklidňujícím způsobem podíval. Opravdu nechtěl přerušit vazby s Colbym, ale dával mu varování. Colby, když viděl Emeryho odhodlaný výraz, se zhluboka nadechl a slavnostně se Daisy omluvil: "Neměl jsem se k tobě chovat hrubě." Emery zasáhl: "Omluva nenahradí tvou chybu." Colby řekl: "Máš pravdu, Emery. Nedávno jsem našel šperkovou sadu, která se Daisy hodí. Ber to jako mou omluvu." Daisy se začervenala a srdce jí bušilo. Představa, jak se jí dotýká, jak jí šperky navléká... Když viděl Colbyho, jak se snaží napravit, Emery zmírnil tón. "Dobře. Nezapomeň převést peníze za myčku na můj účet." Colby se divil, jestli dobře slyší. "Emery, kdy jsi se stal tak malicherným? Staral ses někdy o deset tisíc dolarů?" "Už jsem ženatý. Mám rodinu, kterou musím podporovat." Colby zmlkl. Daisy se cítila trochu dojatá. Možná, že to manželství nakonec není tak špatné. "Daisy, ať tě odveze domů." Když to Daisy uslyšela, sevřela Emeryho ruku. "Nejdu domů. Chci tu s tebou zůstat." "Ještě mi musí dát dvě dávky infuze. Bude brzy ráno, než to bude hotové," řekl. "Chci s tebou zůstat." Nechtěla nechat Emeryho samotného v nemocnici. Kromě toho nechtěla jet v Colbyho autě. Emery ji nedokázal odmítnout, a tak ji nechal zůstat. Daisy vytáhla z tašky malý zápisník. "Pane Pottere, máte nějaká dietní omezení? Také, jaké léky na žaludek pravidelně užíváte? Napíšu si je." "Daisy, nemusíš se o to starat. Postará se o to naše hospodyně." Když pochopil Daisyiny obavy, dodal: "Je to hospodyně z našeho rodného města a je velmi cenově dostupná." Daisy se zamyslela. "Dobře." Emery byl zaneprázdněn prací a neměl čas vařit. Daisy však nebyla v vaření dobrá. Když viděl její unavený obličej, Emery řekl: "Daisy, proč si chvíli neodpočineš?" "Ne, mohla bych usnout. Musím hlídat infuzi." Daisy odmítala dělat kompromisy, ať Emery řekl cokoli, a dokonce ho nutila jít spát. "Pane Pottere, buď spíte teď, nebo si zítra vezmete den volna. Vyberte si jedno." Emery měl na druhý den projednat důležitý obchodní případ, takže udělal kompromis a zavřel oči. Spokojená Daisy se ušklíbla a bedlivě sledovala infuzi. Přišla sestra a řekla: "Slečno Cookeová, můžete si chvíli odpočinout. Zůstanu tady a budu sledovat infuzi pana Pottera." Daisy se cítila trapně. "Není to pro vás moc práce?" Sestra jemně odpověděla: "Vůbec ne. Naše nemocnice poskytuje noční hlídací služby zdarma." "To je skvělé!" Daisy byla tak unavená, že se jí točila hlava. Chtěla si na chvíli lehnout, ale jakmile zavřela oči, usnula. V tu chvíli Emery otevřel oči, vstal a odnesl ji na nedalekou postel. Daisy měla tmavé kruhy pod očima. Emery se zadíval na její klidný spící obličej a povzdechl si. "Blázínku."