"Daisy," připomněl jí Emery, "vzali jsme se." Daisy se zamračila. "No a?" "Je pozdě. Čas odpočívat," řekl klidně a rozepínal si košili. Daisy konečně pochopila jeho záměr. Oči se jí rozšířily. "Chceš tu spát?" Emery odvětil: "Je tu jen jedna postel." Daisy se srdce prudce rozbušilo. "Ale já nejsem připravená." Jednou s ním spala, ale tehdy byla v jakémsi oparu. Teď se k tomu nemohla přinutit. Emery otevřel šatník, vytáhl župan a ohlédl se na nervózní Daisy. "Neboj se. K ničemu tě nutit nebudu." Měl dost trpělivosti, aby počkal, až ho přijme sama. Za boží milosti. Daisy přemýšlela, jestli mu může věřit. 'Muži jsou tvorové pudů,' pomyslela si. S polštářem v náručí prohledala další dvě ložnice. V jižní byla pracovna a v severní šatna. Malá pohovka v obývacím pokoji měřila sotva metr; spát na ní celou noc by bylo utrpení. Zklamaná se Daisy vrátila do ložnice právě ve chvíli, kdy se Emery dosprchoval. Vlhké vlasy mu padaly do čela a vyzařoval z něj ledabylý a odměřený šarm. Daisy si v duchu stěžovala: 'Proč vypadá tak zatraceně dobře?' Když viděla, jak se k ní blíží, nervózně ustoupila a těžce polkla. Emery se na ni lhostejně podíval, pak ji obešel a lehl si na jednu stranu postele. S úlevou se Daisy zeptala: "Kde jsi spal, když mi bylo špatně?" "V kanceláři," odpověděl. Daisy si kousla do rtu. Nedokázala se přinutit, aby ho znovu poslala spát do kanceláře. Koneckonců, tohle byl jeho domov. Vzala si župan a strávila dlouhou dobu v koupelně, než vyšla ven. Emery se opíral o čelo postele a na klíně měl položený notebook. Soustředil se na obrazovku a nevšiml si, že mu župan odhaluje svalnatou hruď. Daisy se začervenala, když uviděla připravenou deku, a byla trochu dojatá. Emery uklidil notebook, zhasl lampičku a lehl si se slovy: "Jdeme spát." Daisy chvíli stála, pak se konečně sebrala, přešla k posteli, nadzvedla deku a lehla si. I přes vzdálenost mezi nimi cítila jeho dech a teplo. Sevřela deku a srdce jí divoce tlouklo. Daisy nemohla usnout, dokud neuslyšela Emeryho pravidelný dech. Potají se na něj podívala a málem se ztratila v jeho kráse. Rychle zavřela oči a usnula. Když Daisy usnula, Emery otevřel oči. Natáhl ruku a jemně jí otočil hlavu, aby si ji položil na ruku. Ochotně se k němu přitulila a našla si pohodlné místo v jeho náruči. ***** Daisy se v noci klidně vyspala. Druhý den se probudila do slunečního světla a líně se protáhla. Vzpomněla si, že spala s velmi pohodlným polštářem v náručí, díky kterému byla uvolněná. 'Počkat! Polštář?' Daisy najednou otevřela oči a zjistila, že má Emeryho obličej přímo před sebou. Jeho hlas byl jemný, když ji pozdravil: "Dobré ráno, Daisy." Nemohla si pomoct a podívala se dolů. S hrůzou zjistila, že je pod jeho dekou a ruku má kolem jeho pasu. "Ach můj Bože!" Zahanbená Daisy vběhla do koupelny. Emery si upravil límec, vstal a zvolal: "Daisy, připravím snídani. Nezůstávej tam příliš dlouho." Daisy, bezradná, si zakryla obličej. Když se dveře zavřely, vykoukla ven a u postele našla položené růžové šaty. Potom jí došlo, že jí někdo pomohl převléknout se během nemoci. Daisy se v tu chvíli rozšířily oči. Vyřítila se z pokoje. Když uviděla Emeryho, zmírnila tón. "Ehm, kdo se o mě staral, když mi bylo špatně?" "Pečovatelé. Byl jsem v těch dnech zaneprázdněný," odpověděl. Daisy si oddychla s úlevou, ráda, že ji neviděl nahou. Emery se na Daisy zvláštně podíval a chtěl jí připomenout, že ji už tu noc viděl nahou. Bál se, že by ji to mohlo rozčílit, a tak se rozhodl mlčet. "Nejsem si jistý, co máš ráda, tak jsem připravil jen to, co obvykle jím já," řekl a ukázal na stůl plný jídla. Daisy se zamračeným obočím řekla: "Pane Pottere, nejsem vybíravá. Nemusel jste toho tolik kupovat; je to plýtvání." Emery jemně navrhl: "Něco si vyber a zbytek vezmu, abych se podělil s kolegy." Daisy si vzala sendvič a sklenici mléka. Emery si k ní sedl a zeptal se: "Máš na dnes nějaké plány?" "Musím jít do školy," odpověděla. Profesor ji už několik dní nutil dokončit experiment. I když neměla ráda školu a svůj obor, cítila se nucena dokončit, co začala. "Odvezu tě," řekl Emery. Daisy s plnou pusou jídla odpověděla: "Není třeba. Pojedu autobusem." Pohlédla na hodiny a zvolala: "Už jdu pozdě. Musím jít." Ve spěchu vyběhla dolů a zapomněla si klíče. Emery zavrtěl hlavou, když viděl rozrušenou Daisy, a vrátil se do svého pokoje, aby se převlékl. ***** Zdálo se, že autobusy jsou dnes velmi vytížené. Po půlhodině čekání konečně uviděla autobus. Byl ale přeplněný a ani nezastavil na její zastávce. Frustrovaná došla na okraj silnice, aby si zavolala taxi. Náhle před ní zastavil Rolls-Royce, který se na slunci třpytil ušlechtilou aurou a upoutal Daisyinu pozornost. Zamumlala si pro sebe: "Zajímalo by mě, koho si tohle luxusní auto vyzvedává." "Mě." Zezadu se ozval známý hlas. Daisy se otočila a uviděla Emeryho v černém obleku, jak k ní kráčí. Byl dost vysoký na to, aby jí zastínil slunce. Daisy se na Emeryho ohromeně podívala. "Vážně?"