Oliviin pohled Ryan sebou trhl, oči se mu rozšířily šokem. Na okamžik se zastavil čas. Plíce mi vypověděly službu a zdálo se, že se místnost naklání do strany. "Liv—" vykoktal Ryan, stále spojený se Sophií. "Tohle není—" "Jak to vypadá?" dokončila jsem, můj hlas byl překvapivě klidný navzdory zemětřesení, které se odehrávalo uvnitř mě. "Protože to vypadá, že šukáš moji kamarádku na její narozeniny, zatímco já čekám dole na drink, který nikdy nepřijde." Sophia otočila hlavu a setkala se s mým pohledem bez náznaku studu. Ani se nenamáhala upravit si šaty; jen si opřela lokty o komodu a povzdechla si, jako bych přerušila obchodní jednání. "Ach, Olivie," řekla, její hlas byl plný blahosklonnosti. "Myslela sis, že muž jako Ryan se spokojí jen s tebou?" Ryan se od ní konečně odtáhl a tápavě si vytahoval kalhoty. "Zlato, prosím, tohle je jen... věc. Nic to neznamená." "Věc?" opakovala jsem a do tváře mi stoupala horkost. "Jak dlouho už tahle 'věc' trvá?" Než stačil kdokoliv odpovědět, uslyšela jsem za sebou kroky. "Liv? Našla jsi—" Emiliin hlas se odmlčel, když se objevila po mém boku a prohlédla si tu scénu. "Do prdele." Ryanova tvář ještě více zbledla. "Tohle není to, jak—" "Jestli ještě jednou řekneš 'tohle není to, jak to vypadá', přísahám Bohu, že tě vykastruju holýma rukama," odsekla Emilia a ochranitelsky mě objala kolem ramen. Sophia se narovnala a konečně si s ledabylými pohyby upravila šaty. Hodila vlasy dozadu a měla tu drzost se ušklíbnout. "Ryan a já máme dohodu. Je to jen sex. Skvělý sex, ale pořád jen sex." "Dohodu?" zasmála jsem se, ten zvuk byl strojený a cizí mým uším. "A kdy přesně jsi mě do téhle dohody plánovala zahrnout? Poté, co mi dáš chlamydie, nebo předtím?" "Nebuď dramatická," řekl Ryan a zastrčil si košili. "Byli jsme opatrní." "Ach, opatrní! No, to to pak všechno vylepšuje!" Rozhodila jsem rukama. "Opatrně šukáš moji kamarádku za mými zády. To je ohleduplnost!" Sophia se opřela o komodu a zkřížila ruce. "Jsme tu všichni dospělí. Monogamie je tak... omezující, nemyslíš?" Emilia vykročila vpřed. "Jediná věc, která je tady omezující, je tvůj morální kompas, ty podrazácká mrcho." "Dávej si pozor," varovala Sophia a zamračila se. "Nebo co? Budeš spát i s mým přítelem? Postav se do fronty." Emilia se otočila k Ryanovi. "A ty. Ty ubohá parodie na muže. Dva roky? Dva zasraný roky jejího života promarněný s tebou?" Ryanovi se konečně podařilo zapnout si pásek. "Liv, zlato, prosím. Můžeme si o tom promluvit. Je to jen fyzické. Nemění to, jak se k tobě cítím." "Cítíš ke mně tolik, že jsi mi koupil tyhle šaty." Ukázala jsem na svůj outfit. "Takže můžu být dole a dělat show pro tvoje kamarády, zatímco ty jsi tady nahoře s tvým ptákem v Sophii?" "Ty šaty ti moc sluší," nabídl slabě. Nevěřícně jsem na něj zírala. "To je to, s čím se teď vytasíš? Pochvaly na módu?" "Jen říkám—" "Ne, už mě nebaví poslouchat, co 'jen říkáš'." Otočila jsem se, abych odešla, pak jsem se otočila zpět. "Dva roky, Ryane. Dva roky jsem si pro tebe přizpůsobovala svůj program a věřila každému slovu, které ti vypadlo z úst. Bylo z toho něco skutečné?" Udělal ke mně krok. "Samozřejmě, že to bylo skutečné. Miluju tě, Liv." "Ušetři mě toho," vyplivla jsem. "Jestli je tohle tvoje verze lásky, nechci s ní mít nic společného." Sophia si dramaticky povzdechla. "Můžeme to už ukončit? Mám dole hosty." "Teď už máš o jednoho míň," řekla jsem a otočila se. "Užij si svůj dárek k narozeninám. Vy dva si zasloužíte jeden druhého." Emilia na ně oba naposledy zamračila, než mě následovala ven. Kráčely jsme chodbou, nohy mě nějak nesly vpřed, i když jsem měla pocit, že se každou chvíli zhroutí. "Mám tě," zašeptala Emilia a objala mě kolem ramen, když jsme scházely dolů po schodech. Večírek pokračoval pod námi, nevěda o implozi, která se právě odehrála nahoře. Hudba se mi teď zdála příliš hlasitá, smích příliš rušivý. Prodrali jsme se davem ke vchodovým dveřím. Někdo zavolal mé jméno, ale já jsem šla dál a upírala zrak na východ. Chladný noční vzduch mi udeřil do tváře, když jsme vyšly ven, a teprve tehdy jsem si uvědomila, že se klepu. Došly jsme na chodník, když jsem za sebou uslyšela otevřít vchodové dveře. Odmítla jsem se ohlédnout. "Olivie!" zavolal Ryan. "Počkej!" Emilia se otočila a postavila se mezi nás jako štít. "Vrať se ke své oslavenkyni, idiote." "Tohle je mezi mnou a Liv," trval na svém, ale nepohnul se, aby nás následoval. "Už žádné 'já a Liv' neexistuje," zavolala jsem zpět a stále jsem šla dál. "Skončili jsme." Jeho odpověď se ztratila, když jsme zahnuly za roh a zvuky večírku za námi utichly. Jakmile jsme zmizely z dohledu, moje vyrovnanost se rozpadla. Zastavila jsem se a lapala po dechu. "Nemůžu uvěřit...nemůžu..." Přiložila jsem si ruku k ústům. "Já vím, zlato. Já vím." Emilia mě objala. "Vypusť to ven." "Dva roky," zašeptala jsem jí do ramene. "Dva zasraný roky." Hladila mě po vlasech. "Je mi to moc líto, Liv." Odtáhla jsem se a zlostně jsem si otírala oči. "Věděla jsi o tom? O nich?" Emilia zaváhala. "Ne s jistotou. Ale měla jsem podezření." "Cože? Proč jsi nic neřekla?" Povzdechla si a vytáhla z kabelky telefon. "Viděla jsem je minulý měsíc v Barton's Café. Říkali, že na sebe narazili, ale zdálo se to... divné. Způsob, jakým seděli, způsob, jakým se dotkl jejího ramene. Nechtěla jsem nic říkat bez důkazů. Nechtěla jsem ti ublížit, kdybych se mýlila." "No, teď máme důkaz," řekla jsem hořce. "Zavolám nám taxi," řekla Emilia a ťukala do telefonu. "Moje auto tu není. Jake mě vysadil." Objala jsem se, abych se zahřála, a najednou jsem si uvědomila, jak jsem se v těch šatech, které mi Ryan vybral, cítila odhalená. "Žádné taxi není k dispozici. Pojďme se projít. Budu se dál snažit sehnat odvoz a zavolám Jakeovi. Možná nás může vyzvednout." "Mně je to jedno." Chtěla jsem se dostat co nejdál od Sophiina domu. "Šla bych teď pěšky až do Mexika, kdyby to znamenalo, že už nikdy neuvidím Ryana." Vydaly jsme se po chodníku a mé podpatky klapaly o beton. Čtvrť byla luxusní, s rozlehlými domy ustupujícími od silnice, ale ulice samotná byla špatně osvětlená. Hluk motoru nás přerušil, když vedle nás zpomalil kabriolet. Uvnitř se tísnili čtyři chlapi a k nám se nesl zápach alkoholu. Řidič se naklonil a jeho oči přejely po mém těle, než se usadily na mém hrudníku. "Hej, kočky, nechcete svézt?" Usmál se a odhalil zlatý zub. "Máme spoustu místa na klíně." Jeho kamarádi vybuchli smíchy. Ten na sedadle spolujezdce zvedl láhev. "Slavíme! Nechcete slavit s námi?" "Vypadněte," odsekla Emilia a přitáhla mě blíž k sobě. "Ooh, divoká!" Řidič vypnul motor. "Mám rád divoké." Jeden chlap, s tlustým krkem a kmenovým tetováním, přeskočil dveře. Vrávoral k nám a ukazoval na Emilii. "Máš pusu, blondýno. Ukaž, co ještě umí." Než jsem stačila zareagovat, vrhl se dopředu a popadl Emilii za vlasy a trhl jí hlavou dozadu. Křičela a drápala ho po ruce. "Nech ji být!" vykřikla jsem a moje osobnost marketingové manažerky zmizela, když mě ovládla čistá zuřivost. Zamávala jsem kabelkou a zasáhla ho do spánku. Zavrávoral, ale stále držel Emilii za vlasy. "Tvoje kamarádka si chce hrát drsně, co?" S úšklebkem se na mě podíval a upřel oči na můj hrudník. "Pěkný kozy. Vsadím se, že pěkně skáčou."