Olivie, „Právě teď? Dva lidé si užívají víno pod hvězdami.“ Položil sklenici a naklonil se dopředu. „Zítra? Kdo ví. To je přece součástí toho kouzla, ne?“ Zamyslela jsem se nad jeho slovy a zakroužila vínem ve sklenici. „Tady jsi úplně jiný než v kanceláři.“ „Ty taky,“ oponoval. „Méně ostražitá. Víc sama sebou.“ „Je to dobře?“ „Myslím, že ano.“ Jeho oči přejely mou tvář a spočinuly na mých rtech.