Olivie, Probudila jsem se následujícího rána vyčerpanější, než když jsem šla spát. Mé sny byly chaotickou směsicí nemocničních chodeb, Alexandrových rukou a bledé tváře mého otce na bílém prostěradle. Nic odpočinkového. Nemocnice vypadala za denního světla jinak, méně zlověstně, více institucionálně. Našla jsem mamku přesně tam, kde jsem ji nechala, nepohodlně podřimující v křesle přisunutém k tát