Olivie Spala jsem neklidně, mysl se mi točila jako kolotoč plný obrazů: Ryanův šokovaný výraz, Sophiin samolibý úsměšek a, kupodivu, pronikavé šedé oči Alexandra Cartera, které mě sledovaly ve zpětném zrcátku. Víkend se vlekl jako v mlze. Většinu času jsem strávila stočená na gauči, sledovala staré filmy, objednávala si jídlo a ignorovala svět, zejména Ryanovy zoufalé pokusy se mi dovolat. Dovolila jsem si truchlit, ale v neděli večer jsem už neměla slzy; Ryan si nezasloužil ani jednu další. Pondělní ráno přišlo s brutální efektivitou. Dovlekla jsem se do sprchy a nechala horkou vodu smývat zbytky páteční noci. Žádné slzy; už jsem jich prolila dost. Ryan si je nezasloužil. Zabalila jsem se do ručníku a zírala na svůj šatník. Co si má člověk obléct poté, co přistihne svého přítele až po koule v jiné ženě? Zvolila jsem brnění: svěží bílou halenku, černou pouzdrovou sukni a nejvyšší podpatky. Outfit, který říkal: "Mám se dobře, polibte mi prdel." Jízda taxíkem do Carter Enterprises trvala dvacet minut. Strávila jsem ji projížděním Ryanových stále zoufalejších zpráv. "Lásko, prosím, nech mě to vysvětlit" "Byla to chyba." "Zavolej mi." "Miluju TEBE, ne ji." Smazat. Smazat. Smazat. Smazat. Carter Enterprises sídlila ve skleněné šedesátipatrové věži v centru Los Angeles. Pracovala jsem tam osm měsíců jako mladší marketingová manažerka, a navzdory dramatu, které se odehrávalo v mém osobním životě, jsem stále cítila závan hrdosti, když jsem procházela těmi skleněnými dveřmi. Výtah mě vyvezl do 42. patra. Vstoupila jsem do marketingového oddělení, kde už Nova seděla u svého stolu a popíjela své obvyklé espresso s trojitou dávkou. "Dobré ráno, sluníčko!" zavolala a pak zamžourala. "Vypadáš jinak. Nová rtěnka?" "Nový stav. Svobodná." Hodila jsem tašku na svůj stůl. Než mohla Nova odpovědět, vpadla dovnitř Vivian, její zrzavé kadeře poskakovaly, jak šla. "Dámy, neuvěříte, jaký e-mail jsem právě dostala. Zdá se, že sám velký šéf bude sedět na naší prezentaci tento týden." "Alexander Carter?" málem jsem se udusila slovy. "Ten jediný a pravý," potvrdila Vivian a posadila se na okraj mého stolu. "Proč vypadáš, jako bys viděla ducha? Není to tak, že bys s ním musela mluvit." Kdyby jen věděla. "Jsem jen překvapená," podařilo se mi říct. "Obvykle se nezúčastňuje oddělení prezentací." Alice dorazila jako poslední, jako obvykle, balancovala se stohom složek a telefonem. "Promiňte, jdu pozdě. Barista mi dvakrát zkazil objednávku. Co jsem zmeškala?" "Alexander Carter přijde na naši prezentaci a Olivie je single," shrnula Nova. Alice vykulila oči. "Cože? Čím bych se měla zabývat nejdřív?" "Prezentací," řekla jsem rychle. "Je to důležitější." "To teda není," otočila se Nova na židli, aby mi čelila čelem. "Vysypej to, Morganová. Co se stalo s Ryanem?" Povzdechla jsem si a ztišila hlas. "Přistihla jsem ho, jak šuká Sophii na její narozeninové oslavě." Všechny tři ženy zamrzly. "Sophii Santosovou? Tu, na jejíž večírek jsi tak spěchala?" upřesnila Vivian s otevřenou pusou. Přikývla jsem. "Ta podrazácká kurva," vydechla Nova. "Doufám, že mu upadne penis," dodala Alice a poplácala mě po rameni. "To je skoro doslova to, co řekla Emilia," zasmála jsem se navzdory sobě. "Co jsi udělala?" naklonila se Vivian dopředu, hladová po detailech. "Na místě jsem ho vyhodila a odešla. Konec příběhu." "Dobře ty," řekla Nova pevně. "Zasloužíš si někoho, kdo ví, co má." "Nejlépe někoho s větším ptákem a funkčním morálním kompasem," navrhla Alice. "Můžeme se prosím soustředit na práci?" prosila jsem. "Mám dokončit analýzu sociálních médií před obědem." Neochotně se vrátily ke svým stolům, ale všimla jsem si, že na mě celé dopoledne vrhají starostlivé pohledy. Ponořila jsem se do tabulek a metrik angažovanosti, vděčná za rozptýlení. Poslední, co jsem potřebovala, bylo přemýšlet o té noci, včetně mého nečekaného setkání s Alexandrem Carterem. Generální ředitel Carter Enterprises nebyl jen můj šéf; byl to legenda v obchodním světě. Chladný, vypočítavý, brilantní. Vzal společnost svého dědečka a proměnil ji v nadnárodní korporaci za méně než deset let. Bulvár ho občas spojoval s modelkami nebo herečkami, ale byl notoricky soukromý. A já jsem opravdu, opravdu nechtěla, aby si spojil rozcuchanou ženu, kterou zachránil, s Olivií Morganovou, mladší marketingovou manažerkou. Na oběd jsme se vydaly do firemní jídelny ve 30. patře. Instinktivně jsem prohledala místnost a uvolnila se, když jsem nespatřila žádné vysoké, tmavovlasé manažery. "Tak," řekla Vivian, když jsme se usadily u našeho obvyklého stolu, "řekni nám víc o pátku. Vyběhla jsi odsud, jako by ti hořela prdel." Šťourala jsem se v salátu. "Není moc co vyprávět. Přijela jsem na večírek, nemohla jsem najít Ryana, šla jsem ho hledat a našla ho nahnoutého nad Sophiinou komodou, vrtal do ní, jako by hledal ropu." Nova si prskla vodu nosem. "Ježíši, Liv! Příště varuj." "Co jsi řekla?" zeptala se Alice a naklonila se dopředu. "Zeptala jsem se, jestli byli 'opatrní', a připomněla mu, že monogamie je zřejmě velmi omezující." Bodla jsem cherry rajče. "Pak jsem mu řekla, ať se jde vysrat. Nebo Sophii. Jak je libo." "Královský kecy," pozvedla Vivian svou láhev s vodou na přípitek. "Na Olivii, která si nenechá srát na hlavu od podvádějících kreténů." "Na Olivii," opakovaly ostatní. "Stalo se ještě něco zajímavého?" zeptala se Alice. "Poškrábala jsi mu auto? Polila ho pitím? Udělala scénu?" Zaváhala jsem. "Ne, nic takového. My s Emilií jsme prostě odešly." Nedokázala jsem se přinutit zmínit Alexandra. Připadalo mi to příliš surreální, nějakým způsobem příliš soukromé. Několik následujících dní uběhlo v mlze práce a ignorovaných hovorů od Ryana. Vrhla jsem se do nadcházející prezentace, zůstávala jsem dlouho, abych vyleštila slajdy a procvičila si argumenty. Pokud tam bude Alexander Carter, všechno musí být dokonalé. Ne že by mě poznal. Pravděpodobně zachraňuje ženy před úchyly pořád. Proč by si měl pamatovat jedno náhodné setkání? Ve čtvrtek ráno jsem přišla brzy, abych připravila konferenční místnost. Naše prezentace o nové kampani na sociálních sítích byla naplánována na 10:00 a od probuzení jsem měla žaludek jako na vodě. "Klid," řekla Nova a upravila projektor. "Carter se pravděpodobně ani neukáže. Ti manažeři mají vždycky nějaké 'mimořádné události', které je odvolají." "A pokud se ukáže, bude celou dobu na telefonu," dodala Vivian a rovnala židle. Alice dorazila s tácem kávy. "Nebo odejde v půlce. To se stalo na poslední prezentaci prodeje." Jejich pokusy o ujištění mi nepomáhaly. Nemohla jsem se zbavit představy, že mě Alexander pozná, jeho obočí se překvapeně zvedne, až si spojí profesionální Olivii Morganovou s emocionální troskou, kterou odvezl domů. V 9:55 byla místnost plná marketingových pracovníků a několika manažerů, které jsem poznala z jiných oddělení. Zaujala jsem pozici poblíž čela a naposledy si prohlédla poznámky. Přesně v 10:00 se místnost ponořila do ticha. Vzhlédla jsem a uviděla Alexandra Cartera, jak rázně vchází do dveří, následován dvěma asistenty. Byl ještě impozantnější ve svém přirozeném prostředí v uhelně černém obleku, který byl dokonale ušitý na jeho široká ramena, a jeho přítomnost bez námahy vyžadovala pozornost. Kývl na místnost a posadil se do zadní řady. Rychle jsem se podívala na své poznámky, srdce mi bušilo o žebra.