Pětihvězdičkový hotel, Los Angeles, Kalifornie Bazén se leskl pod průsvitnou skleněnou kupolí. Bylo ticho, jen jemné šplouchání vody, hotel jasný a prázdný. Alessa, napůl nahá, se krčila. Probudila se před chvílí v opáleném polohovacím křesle u bazénu, celé tělo ji bolelo. Posadila se, pohlédla dolů a našla skvrnu od krve na vnitřní straně stehen. Stěží věřila tomu, co se jí stalo. Dříve ji její snoubenec José požádal, aby doručila nějaké dokumenty do hotelu, kde pracoval. Pamatovala si, že jakmile vstoupila do pokoje, někdo ji zezadu napadl a zakryl jí ústa látkou s podivným zápachem. Poté ztratila sílu a její mysl se vyprázdnila. Poté se to stalo nejasným, jako erotický sen, ve kterém ji obklopoval mužův horký dech, spoutána jeho silnými pažemi, zkroucena kolem jeho trupu a použita jako hračka k uspokojení jeho tužeb. Cítila, jak se mu otevírá, její tělo hořelo horkem. Následoval výbuch bolesti, když se do ní vrazil, a ona vykřikla. A tento muž, ten v jejím snu – nebyl to José, její snoubenec. Ale teď, když se dívala mezi svá krví potřísněná stehna, její tělo bylo sítí bolesti a vředů, věděla, že to nebyl sen. Proč? Pomyslela si. Přitáhla kolena k hrudi a sledovala sluneční světlo tančící na vodě. Jak se to mohlo stát za bílého dne? Její mysl bloudila. Mám zavolat policii? Nebo... Uchovat důkazy? Ano, důkazy. Bude muset uchovat důkazy, skvrnu od krve, cucfleky, modřiny a... věci, které v ní zanechal, a použít je k potrestání muže, který jí to udělal. Jak její mysl závodila, prosklené dveře od podlahy ke stropu se pootevřely. Vzhlédla – vstoupil vysoký a pohledný cizinec, přes rameno si přehodil bílý ručník, z konečků jeho havraních černých vlasů kapala voda, jeho nádherné rysy vyzařovaly ušlechtilý temperament. Jeho hluboké šedé oči se zaměřily na ni a jako jiskry ji šokovaly. To je on! Pomyslela si, vstala na nohy a nevěděla, kterým směrem se vydat. Byl jsi to ty, kdo mi to udělal! V hrudi jí stoupal horký hněv nad nespravedlností a ponížením toho všeho. Se skřípěním zubů se na něj vrhla jako ježící se kočka: „Ty – ty parchante!“ řekla a drápala ho po obličeji. Popadl ji za paži, zvedl ji a odtáhl od sebe. Horko z jeho těla ji připravilo o dech, jeho hlas byl hluboký a tlumený, smíšený s krajní nelibostí: „Já?“ Zvedl obočí a ušklíbl se. „Proč? Byl to José, kdo tě ke mně poslal.“ Před dvěma hodinami Brian a jeho synovec José úspěšně uzavřeli obchod v jejich rodinném hotelu. Poté, co noví partneři odešli, si José vzal dvě sklenice vodky na oslavu a pil s ním. Ale hned po jednom doušku Brian převrátil sklenici a okamžitě cítil, jak se jeho tělo vznítilo hořící touhou. Jeho synovec se na něj usmál a pozval svou asistentku, aby odvedla Briana zpět do jeho pokoje u bazénu. Cítil se omámený, byl překvapen, když vešel do svého pokoje a zahlédl známou, štíhlou postavu, rozvalenou na jeho posteli. Uvědomil si, že je to dívka, kterou jednou viděl v Josého telefonu. Zpanikařil. Ale v té době se snažil skrýt svůj zájem o ni. Byla krásná, ale nechtěl si to komplikovat. Myslel si jeho synovec, že má o tu dívku zájem? Poslal ji jako dárek? Uvědomil si to, když se teď díval na tu zuřivou dívku před sebou. Samozřejmě, byl to Josého nápad. Ten idiot. Oboje je zdrogoval a nechal je prožít horkou noc. Ale proč? Řekl jí to. Alessa se zachvěla a oči se jí naplnily slzami. „Cože? To nemůže být,“ řekla a kousla se do spodního rtu. „Proč by to udělal-“ Bezmocně zavrtěla hlavou, „tohle? Jsem jeho snoubenka!“ Poslední slovo jí teď chutnalo hořce, jako zkažené ovoce. "Josého snoubenka?" Brian se zamračil nad jejími slovy a sevřel rty. „Neměl jsem tušení,“ řekl a zvedl ruce. Ten chlap byl opravdu něco, pomyslel si, jen na ni letmo pohlédl v telefonu a pak mi ji předložil jako dárek, se roubíkem v ústech a nahou. Za boží milosti. Brian se zadíval na Alessu a suše řekl: „Je to pravda, věř tomu nebo ne.“ Pravda ji zasáhla jako tornádo. Cítila, jak se vychyluje z rovnováhy a pak padá do hluboké propasti. Hněv, smutek, rozpaky – nabobtnaly v ní a hrozily, že ji roztrhnou ve švech. Zuřivě se na něj podívala, zaťala pěsti, nohy se nehýbaly. Její snoubenec ji prodal jako kořist Brianovi a on ji sežere jako hladová bestie, pomyslela si. Ten bastard. Potřebovala odejít, věděla. Utéct tak daleko od toho muže, jak jen mohla. Všiml si, že otočila hlavu a chystá se utéct jako zraněná bestie. Půjde rovnou na policii, věděl Brian, a to se jí nesmí dovolit. Jedním rychlým pohybem ji popadl do náruče a zvedl přes bazén. "Co to sakra děláš?" zalapala po dechu, překvapená, jak snadno byla přemožena. "Pusť mě! Pusť mě! PUSŤ MĚ!" křičela Alessa, ale odpověděly jen ozvěny. Náhodou nebo ne, nebyla si jistá, ale jak se bránila, její košile se najednou roztrhla dokořán a odhalila její dobře zaoblená prsa. Jeho oči ztmavly, když se zadíval na její plná prsa a svůdnou postavu. "Pusť mě! Ty - ty jsi mě znásilnil." Vzlykala a slzy jí stékaly po tváři. Ta slova zněla jako slabé opomenutí. Jako by se tím, že to řekla, vzdávala. Brian se na ni podíval, v očích se mu mísil soucit a sympatie, a pustil ji, spadla do vody. *** Přitáhla si svou košili těsně kolem sebe, promoklá až na kost, když kráčela po bulváru domů, drogy pomalu odeznívaly. "Jsi v pořádku?" zakřičel projíždějící pickup. Zpomalil vedle ní a hrál Boba Dylana v rádiu. "Chceš, abych zavolal policii?" Jaký to má smysl? Říkala si. Jaké má důkazy? Po tom, co ji hodili do bazénu, zbude něco, co by ospravedlnilo její obvinění? Zavrtěla hlavou a poděkovala mu. Pokrčil rameny a odjel. Poté, co ji Brian hodil do bazénu, ji sledoval s úsměvem, pobavený, jak stříká, kope a křičí pryč od něj. Vzpomněla si, jak se vyšplhala ven na vzdálenější straně a utekla do noci. Nepronásledoval ji, ale sledoval ji z polohovacího křesla, na kterém se probudila, s rukama za hlavou a ústa roztažená do stejného pobaveného úsměvu. Teď, když kráčela po sluncem rozpáleném chodníku, ji bolely bosé nohy z běhu. Zpívali ptáci a cítila nedaleké moře. Hodila telefon na zem, protože už byl rozbitý tím, že ho hodili do bazénu. Utratila jsem za ten telefon půlku měsíční výplaty, pomyslela si, když zatlačila patou proti němu. Ten hajzl. Zahnula za roh a dorazila k benzinové pumpě. Našla telefonní automat hned za rohem, kde v noci parkovaly obytné vozy, vytáhla z kapsy drobné a vytočila Josého. Uslyšela známý hlas. "Haló?" Alessiny klouby zbělely kolem telefonu, její hlas se chvěl: "José?" Slyšela ho odkašlat si. "Alessa? Jsi to ty?" "Věděl jsi to? Dal jsi mě jinému muži?" Její hlas se chvěl vztekem.