"Víš to? Dal jsi mě jinému muži?" Na druhé straně linky bylo jen ticho. "Co to kurva je, Jose!" Nikdy předtím na Joseho nekřičela, protože jí teta říkala, ať je uctivá. Teď se při té myšlence chtěla rozesmát. "Byl to jen obchod, zlato. A jestli budeš moje žena, no, je tvojí povinností mi pomáhat," odpověděl sebevědomě. "Je nutné se mě takovým tónem vyptávat?" Pokračoval. "Kde je moje krásná, laskavá Alessa? Kam se poděla?" Cítila, jak se jí v břiše otáčí nůž. U Joseho bylo občas zvykem najímat si společnice nebo kupovat drahé dárky, aby udělal dojem na klienty, ale nikdy si nemyslela, že bude jednou z nich. Jose se dlouho nedočkal odpovědi, a tak změkčil hlas. "Alesso, proč jsi tak brzy odešla? Udělala jsi něco, čím jsi ho urazila?" Alessa zatnula zuby. Nemohla uvěřit, že ten odporný muž je skutečně její snoubenec! Nenáviděla ho a jeho slova byla jako dýky zabodávající se do jejího srdce. "Jose," řekla roztřeseným hlasem, "je konec." Jose sevřel telefon v ruce. Nikdy nečekal, že by se ho odvážila opustit. "Konec? Cha!" Zaštěkal. "Jak se opovažuješ se se mnou rozejít? Podívej se na sebe, ty děvko. Nemáš rodinu, žádné peníze a žádnou práci. Sdílel jsem s tebou všechno, co jsem měl, všechno! Měla bys se mi klanět a být vděčná, že jsem tě nechal zůstat po svém boku. A teď mě chceš opustit? Dílna tvého strýce by se už dávno zavřela, nebýt mě. Jestli chceš odejít, jdi!" Rozčiloval se. "Nebudu prosit. Nechal jsem tě spát s mužem, co je na tom? Mně to ani nevadí, ale teď mě chceš opustit!" Takže takhle ji viděl, jako pijavici, která ztloustla z jeho tvrdé práce. Vlastnil ji, myslel si. Jak moc se mýlil. Alessu přepadl chlad od špičky srdce do celého těla. Vynutila si úsměv: "To je skvělé. Oba se shodneme, že je konec. Svatba je zrušená." Jose zalapal po dechu: "Rozhodla ses? Dám ti ještě jednu šanci -." "Ne, díky. Vem si tu šanci a strč si ji." Alessa zavěsila telefon a vešla do obchodu. "Krabičku Marlboro lights, prosím." Podala pár drobných. Schovala se v rohu, zapálila si cigaretu, zhroutila se ke zdi a rozplakala se. Skrz kouř nejasně viděla ulici venku. Teenageři malovali graffiti na zeď. Pár prostitutek nabízelo svá těla podél chodníku. Auta na silnici čekala, až se semafor rozsvítí zeleně. Ulice byla živá a hlučná. Ale cítila se tak osaměle. Nevšimla si, že v dopravě tiše čeká elegantní černé Lamborghini. V zadní části sedadla se nakláněla pohledná postava a hluboce se na ni dívala skrz napůl otevřené okno. Po tom divokém ránu u bazénu se Brian vrátil ke svému klidnému a elegantnímu já, oblečený do jemného černého obleku Armani, v šedých očích se skrýval pocit chladu. Mnoho let pracoval a cestoval v zahraničí a nestaral se o rodinu. Ani nevěnoval pozornost sňatku svého synovce a nic nevěděl o snoubence svého synovce. To všechno ho mátlo. Jeho osobní strážce Garwood byl hora chlapa. Naklonil se k jeho uchu: "Pane, ta dívka se jmenuje Alessa Schultz, je jí 21 let a byla zasnoubená s Josem jako dítě, aby se upevnily rodinné podniky. Ale brzy se celá věc zvrtla poté, co zemřel její otec a ona byla adoptována jejím strýcem, Patrickem Schultzem. Nyní se živí jako modelka. Pan Schultz navrhl jejich sňatek, když dospěla, a měli se vzít příští měsíc." Dvacet jedna... příliš mladá na to, aby byla mimo školu. Proč tak spěcháš, Alesso? Brian si odfrkl: "Takže o co jde mezi Schultzy a Yontzy?" Garwood pokračoval: "Patrick Schultz založil dílnu, která přežívá pouze jako dodavatel společnosti pana Yontze. Hádám, že proto se pan Schultz tak toužil, aby si ji vzal ten kretén Jose." Brianovy oči mírně potemněly. Tak to je motivovalo. Všem Schultzům záleželo jen na penězích – na penězích jeho synovce. Už dříve slyšel, že se Alessa rozešla s Josem. Měla na to žaludek. Její statečnost a odhodlání mu nějak připomínaly dívku, kterou kdysi znal. Usmál se, když si vzpomněl na jemnou šíji, když ji osedlal zezadu. Jeho ohryzek se mírně pohnul. *** Alissa vystoupila z autobusu v listnatém předměstí LA. Venku byla tma a chlad, vysoké duby šustily ve větru. Obmotala se rukama kolem sebe a třásla se ve svých stále vlhkých šatech. Bolí ji celé tělo, nohy má bolavé a oteklé a na krku fialové modřiny, kde ji znásilnil. Vyčerpaná se potácela po příjezdové cestě. Zaklepala na dveře. Její bratranec, teta a strýc sledovali televizi v obývacím pokoji. Najednou cítila, jak z ní vyprchává sebedůvěra. Veškerý hněv a hořkost, které ji hnaly tam, sem, vyhasly s jediným, rozechvělým povzdechem. V tu chvíli si uvědomila, že bude muset čelit následkům toho, co se dnes stalo. Dveře se otevřely. Slabě se usmála, v očích slzy. "Strýčku, teto, jsem zpět." Její teta stála ve dveřích v růžové noční košili. "Tady jsi! Rozešla ses s Josem? Co tě proboha napadlo!"