Byl to on! Vykřikla. Nějak ji našel a unesl ji. Chtěl ji zabít. Musela utéct. "Ty – pusť mě!" křičela Alessa, když ji jeho silné paže sevřely. Zaryla mu nehty do tváře a on zasyčel. Nicméně ji zvedl do náruče a položil ji do postele. "Ne-" varoval ji a ukázal na ni prstem. Ztuhla jako srna v světlech reflektorů. Pomalu se posadil na pohovku v rohu ložnice, s nohama zkříženýma: "Judy." "Ano, pane." Řekla služebná Judy a zkontrolovala Alessiny nohy. Naštěstí tam byly jen řezné rány. Judy je spěšně vydezinfikovala a obvázala. Pak odešla z pokoje. Atmosféra v pokoji se ochladila. Ale Alessě se nezdálo, že by bouře pominula, spíš se zdálo, že je v jejím oku. "Já… Proč jsem tady?" Už si myslela, že je to jeho dům, nebo alespoň jeden z jeho domů. Ten chlap byl bohatý. Mega bohatý. To nějak vysvětlovalo, proč ji Jose dal jemu, hádala. "Viděl jsem tě omdlít před Joseho bytem," řekl Brian suše. Vzpomínka jí proběhla myslí a mimovolně se otřásla a zkroutila obličej. Byla to ztráta? Smutek…? Ne, ponížení. "A moje šaty?" "Judy tě svlékla." Oddechla si úlevou. Usmál se, ale jí to připadalo, jako by se ušklíbal: "Stále stydlivá? Už jsem viděl…" Jeho oči zabloudily k horní části jejích stehen "všechno." Alessa si kousla do spodního rtu, odvrátila se od něj a od tohoto místa. Ale on se jí důkladně vyptával: "Proč ses ještě nerozešla s Josem? A proč jsi se k němu vůbec vracela?" Jak to věděl? Ledaže… ji sledoval. Samozřejmě. Co ji však víc znepokojovalo, bylo to, co s ní teď chce. Pochybovala, že ji sem přivedla jeho laskavost. Možná na další kolo sexu. Mohl by se k ní chovat jako ke své sexuální hračce, ošukat ji a pak ji odhodit. Kousla se do rtu: "Poslouchej, jakákoli dohoda, kterou jsi s Josem uzavřel a která se týká mě – no, ta neplatí. Jsem venku, ano? Ty a ten zkurvenej úchyl se můžete jít vzájemně vysrat." Vstala z postele a pomalu kulhala ke dveřím. "Počkej chvíli." Jeho tón byl chladný a klidný. Alessa se zastavila a ostražitě se na něj podívala: "Ještě něco?" "Bez Joseho se dílna tvého strýce zavře. To nechceš. Co takhle si najít jiného partnera?" Zapálil si cigaretu. Jeho netečnost Alessu zmrazila: "Jak to myslíš?" "Tvůj strýc tě donutil usmířit se s Josem, že?" Pevně se kousla do spodního rtu. "Jsi po tom všem, co se stalo, opravdu ochotná se k Josemu vrátit?" Bylo vidět, že si Brian svůj proslov naplánoval a, jak se domnívala, ještě mnohem víc. Sebevědomí z něj sálalo. Brian se hluboce nadechl cigaretového dýmu, jeho oči se zablýskly temně a nebezpečně: "Můžu ti pomoct zrušit zasnoubení a pomoct ti udržet strýcův podnik." Alessa se k němu otočila čelem. "Ale mám podmínky," dodal Brian. Zadržela dech. "Buď moje." Špička cigarety se mu míhala mezi prsty. Jeho oči byly bouřlivé a šokující. Alessa stála ohromeně. Nikdy neviděla muže, který by tak ledabyle mluvil o vlastnictví ženy. "Jsi blázen." Nakonec řekla a probodávala ho pohledem. "Odcházím a neopovažuj se mě sledovat." Požádala Judy o své oblečení, převlékla se a opustila vilu. Brian sledoval, jak odchází. Úsměv se dotkl jeho rtů. **** Sedm hodin ráno. Když se Alessa vrátila domů, bylo ráno a do kuchyně dopadal paprsek citronově žlutého slunečního světla. Rádio bylo zapnuté a kuchyň byla plná pachu spáleného toastu. Patrick seděl u jídelního stolu, četl noviny a pil černou kávu. "Zlobil se Jose?" Zeptal se: "Usmířila ses s ním?" Alessa se podívala na Mandy: jedla snídani ve žlutých šatech, jemná a tichá a tak krásná. Bylo to, jako by se nic nestalo. Cítila, jak se jí srdce svírá neviditelnou rukou a těžko se jí dýchalo. Vyčerpaná Alessa odešla do svého pokoje, aniž by cokoliv řekla. Jak se jí znovu přehnala horečka, Alessa se zachumlala hlouběji do postele, přemýšlela o veškeré nenávisti, kterou teď cítila ke své rodině, a usnula. Probudila se večer na zaklepání na dveře. Patrick ji zavolal ven: "Alesso, Jose je tady! Pojď ven!" Alessa se vyhrabala a otevřela dveře. Patrick ji vzal stranou a řekl potichu: "Co je s tebou? Tvoje teta a já jsme konečně přesvědčili Joseho, aby přišel domů na večeři. Teď dospěj a omluv se mu," řekl a naklonil se jí blízko k obličeji. "Strýčku…" "Prosím, Alesso." Alessa potlačila hořkost v krku, převlékla se, učesala si vlasy a sešla dolů do obývacího pokoje. Jose se povaloval na gauči, mezi Betty a Mandy. Betty se na něj usmála: "Je to všechno Alessina chyba. Její strýc a já jsme jí říkali, že hádky mezi milenci jsou běžné. Prostě na to zapomeň!" Mandy položila ruku na jeho stehno a řekla: "Někdy umí být taková hysterka." "Alesso, pojď si s Josem promluvit." Betty na ni mrkla. Alessa na Joseho mlčky zírala. Uplynula dlouhá chvíle a Jose se začal pod jejím pohledem cítit trochu nepříjemně. Cítil v jejích očích hněv, ponížení a nenávist. "Alesso!" Křikla Betty. Najednou se probrala. "Můžeš jít se mnou?" Řekla Alessa a zmocnil se jí klid. "Chci si s tebou promluvit." Odešla do zahrady. Betty vypadala uvolněně a omluvně se na Joseho usmála: "Alessa je jen stydlivá. Proč byste si oba nepromluvili v soukromí?" Jose odešel a Mandy po nich zamračila, přes její tvář přecházela bouře. Závist jí bodala do srdce. Toužila po tom, aby si ji vzal a oženil se s ní. Odevzdala se mu a on ji přijal, naplnil ji a doplnil ji způsoby, o kterých nevěděla, že jsou možné. Nestačilo jí, rozhodla se, být ukrytá. Proč nemůže uznat jejich lásku? Kvůli Alessě? To je vtip. A hluboko uvnitř se začal formovat plán. Venku bylo teplo. Slunce bylo na obzoru a obloha byla oranžová. Ptáci hlasitě zpívali nad hlavou a lehký vánek čeřil vysokou trávu. Alessa to vyhrkla: "Osvoboď mě, Jose. Prostě mě nech jít."