Jose zatínal zuby. Ženy se předháněly, aby s ním mohly být. A teď si Alessa myslí, že ho může jen tak odbýt, jako nějakého zatoulaného psa? "Cože?" vyplivl. "Nemůžeš mě opustit." Alessa pohlédla oknem na Mandy: "Nechtěla bych se vám dvěma plést," řekla tiše a otočila se zpět do zahrady. Jose pomalu přikývl a pak se rozesmál. Obmotal jí ruku kolem pasu a pevně ji k sobě přitáhl. "Teď poslouchej. Já tě vlastním, Alesso." Jeho hlas byl ostrý šepot v jejím uchu, jeho ruka se jí zaryla do pasu, až vykřikla. "Kdyby nebylo mého dědečka, který trvá na tom, abych si tě vzal, abychom se vyhnuli 'drbům', s radostí bych tě nechal být. Nenávidím tě, slyšíš? Chci říct, proč bych si měl brát sirotu, která vypadá vždycky tak nešťastně?" Usmál se. "Nežádej ode mě příliš, Alesso. Svatba se uskuteční podle plánu, příští měsíc. Potom mi budeš z cesty a já tobě taky. Ale pokud nebudeš souhlasit…?" Pokrčil rameny a podíval se do zahrady. "Akcie tvého otce a dílna tvého strýce zmizí, jako lusknutím prstů." Luskal prsty, usmál se a vešel zpět dovnitř. "Tak brzy?" zeptala se Betty. "Je to vyřízeno." Jose pokrčil rameny a opřel se zpět na pohovku. Alessa stála jako přikovaná k zemi. Promnula si pas a zatnula zuby. Chtěla utéct, přes zadní plot a ven k moři, aby ji už nikdy nikdo neviděl. Byla tak unavená, že v sobě nedokázala vyvolat vůli se zlobit, místo toho cítila jen tupou bolest tam, kde by mělo být její srdce. Pak, jako ze snu, jí v mysli vytanula nabídka toho muže. Pomalu se jí na rtech rozlil úsměv. *** O dva dny později se Alessa opět ocitla mezi klikatými silnicemi a zelenými svahy Beverly Hills. Slunce pálilo na chodník a lidé na ulici se schovávali v obchodech, autech nebo pod markýzami, aby se vyhnuli polednímu slunci. Bylo mnohem snazší najít dům toho chlápka, než z něj utéct, pomyslela si. Vily se dají spočítat na prstech jedné ruky. Vystoupila z taxíku před známou bránou. Za ní se štěrková cesta vinula do kopce k bílé vile, která ovládala výhled na okolí. Bylo tam zeleno a klidno a ze zahrady cítila levanduli a citrusy. Nemohla si být jistá, že je to to správné místo, ale bylo dost blízko na to, aby se vsadila. Zhluboka se nadechla a našpulila rty a vykročila k bráně, kde ostražitě stál obtloustlý strážný v tmavě modré uniformě. Sebedůvěra, pomyslela si. Vyzařuj ji. Dlouhými kroky došla k bráně a zatáhla za kliku, ale brána se neotevřela. Strážný se přišoural a přejel prstem po svém huňatém kníru. "Jak vám mohu pomoci, slečno?" zeptal se a postavil se mezi ni a vchod. "Já – jsem tu, abych viděla... ehm," Uvědomila si, že to nedomyslela. Zavrtěl hlavou a začal ji odvádět pryč s rukou na rameni. "Podívejte, slečno…" "Alessa," Přikývl. "Ať už si myslíte, že máte jakýkoli důvod sem chodit, Acesso, nemáte. Rozumíte? Musíte odejít, hned." "Ale já opravdu někoho hledám. Muže, vysokého s černými vlasy a -ach!- černé auto se svalnatým řidičem, tichý typ. Už jsem tu byla... jen si… nemůžu vzpomenout, který dům to je." V duchu protočila oči, jak špatně to jde. "Hledáte muže s tmavými vlasy a sidekicka, co? Žádná adresa, žádné jméno? Poslouchejte," udělal krok blíž, takže se jí břicho téměř dotýkalo. "Udělám to tak jednoduché, jak jen můžu," ruka mu spočívala na obušku. "Sem se nedostanete." "Dobře - dobře!" Řekla a mávala rukama ve vzduchu. "Počkám tady." "Ach jo," řekl další strážný v budce. "Další blázen. Kdyby tyhle holky vynaložily tolik úsilí na práci, jako na zlatokopectví…" "Tohle se platí líp, pokud se jim to podaří," povzdechl si ten tlustý. "Domácnosti jsou tu všechny docela dobře zajištěné. Není divu, že to přitahuje takové typy." Opakoval druhý muž. Alessa zrudla v tvářích. Ježíši. Co tady dělám? Je to vůbec ten správný dům? Zaváhala a pomyslela na odchod, ale zastavila se při pomyšlení na Jose a Mandy, jak se oddávají rozkoši v ložnici. Ne. Raději zemře, než by si vzala Jose. Jediný, kdo by mohl pomoct, by byl tenhle muž. Můj záchrance. Život stojí za prd! Uplynula hodina a ostraha začala být netrpělivá: "Proč jsi ještě tady?" "Říká se tomu čekání. Jak jsem řekla, budu to dělat tady." "Žádný odpadky povoleny." Zažertoval. Ostatní se rozesmáli. Rozčílila se. "Proč nezavoláte policii? Kreténe." "Ty-" Strážný vykročil směrem k Alesse s obuškem zvednutým: "Vypadni odsud!" Náhle se s trhnutím zastavilo černé Lamborghini. Ostraha se zastavila s obuškem ve vzduchu. Pak se dveře auta rozletěly. Objevil se muž v elegantním černém obleku, boty mu skřípaly o zem, když vystoupil. "Pane Sterlingu, vítejte zpět!" Strážný sklonil hlavu a spustil obušek. Brian se zamračil: "Co je to za povyk?" "Omlouvám se, pane. Tahle dívka je otravná – nic, s čím bychom si neporadili. Jen jsem ji varoval…" "Čeká na mě," odpověděl Brian. Vypadalo to, jako by strážný dostal facku a Alessa si nemohla pomoct a věnovala mu svůj nejlepší úšklebek. "Nějaké otázky?" zeptal se Brian suše. "N-ne. Samozřejmě že ne," koktal. A najednou ji Brian vtáhl do svého auta. Jeho vůně, jeho moc, ji připravily o dech… nemohla mluvit. Sledovala, jak Brianův řidič v obleku jde ke strážným, strká mu prst do hrudi a říká: "Jsi vyhozen." Alessa vykřikla.