„Pane Sterlingu…“ protestoval strážný. „Nebyl jsem snad jasný?“ řekl a sklonil se do auta. „Vlastně… nemusí to být…“ pípala, náhle se cítila provinile kvůli celé věci. „Jste vždy tak laskavá k těm, kdo vám ublížili?“ Alessa stiskla rty. Auto vyjelo štěrkovou cestou k vile. Alessa vystoupila a následovala ho dovnitř do prostorného obývacího pokoje se skleněnou stěnou na konci a smetanově bílou koženou pohovkou. Minimalistické police na knihy a stůl v druhém rohu s glóbusem poblíž. „Co se děje?“ zeptal se Brian ledabyle a zamířil k polici s vínem. Nalil si sklenku vína a teď seděl na pohovce s přísným výrazem, jako by ji chtěl pokárat. Sluneční světlo prosvítalo oknem za ním, a nějak zesilovalo jeho charismatické a elegantní vystupování. Jako sexy Ježíš, pomyslela si. Alessa se v duchu zasmála, tu myšlenku zaplašila a posadila se do křesla naproti němu. Alessa si mnula ruce a vrtěla se v křesle. Jsem šílená, pomyslela si. Žádat o pomoc chlapa, který tě znásilnil. Jo, jsi úplně šílená. Ale co jí zbývalo? Tenhle muž byl významný obchodní partner jejího snoubence, Josého, to věděla. Určitě by ji José musel nechat v klidu, kdyby se za ni tenhle muž zaručil? Ach, do háje s tím vším. Sebrala odvahu a zeptala se: „Já… chci, abys mi pomohl zbavit se Josého.“ Málem se vínem zadusil. „Pomoci?“ Její přímost ho překvapila. Myslel si, že je spíš mírná. „Proč bych ti měl pomáhat?“ řekl, znovu nabyl klidu a opřel se o opěrku ruky. „Pomoz mi ho opustit a máš dohodu – pokud jsi to myslel vážně.“ Neměla na výběr, věděl. A co je horší, věděla, že to ví, a byla mu vydaná na milost a nemilost. Koneckonců, jak laskavě poznamenal hlídač u brány, ženy se mu neustále vrhají k nohám. Tak proč by si vybral zrovna ji? Najednou si nebyla tak jistá. Brian bubnoval prsty na opěrku a Alessa cítila, jak jí srdce bije v rytmu. Jako by byla ostřílený gladiátor v útrobách Kolosea a on, Caesar, nahoře v jeho výšinách, a mohl jí dát kdykoli svobodu nebo smrt jediným gestem. Uplynula věčnost. Pak se konečně postavil a pohlédl na ni, ruce v kapsách. „Dohodnuto.“ Uvolnila dech, o kterém nevěděla, že ho zadržuje, a svěsila ramena. To prosté slovo nechalo její nervózní srdce zatřepetat zpět na místo, tluk-tluk-tluk. Pak ji něco napadlo a zeptala se: „Pane Sterlingu. Ještě jedna věc. Neznám ještě vaše jméno ani číslo. Vaše křestní jméno, myslím, a vaše příjmení jsem se dozvěděla jen od strážného venku.“ „Bývalého strážného.“ „Ano. Každopádně. Jak vás mohu kontaktovat?“ „Máte dobrou paměť?“ Přikývla. Řekl své číslo mobilního telefonu: „Zapamatujte si ho.“ Vytočila ho a jeho telefon zazvonil. „To je moje číslo.“ Přikývl. „Takže, jak mi hodláte pomoci?“ řekla, postavila se vedle něj a dívala se z okna na moře. „José trvá na tom, abychom se vzali za pár týdnů, ne měsíců.“ „Neboj se. Nedovolím ti, abys sis vzala Josého, i kdybych ti měl svatbu překazit.“ Nemohla to vysvětlit, ale navzdory všemu se v blízkosti toho muže cítila nějak bezpečně. Takže když to řekl, pocítila nával náklonnosti k tomuto muži, jaký nikdy k Josému necítila, a když ji přitáhl k sobě, Alessa se zrudla, cítila teplo jeho těla proti svému. Pevné. Pevné. Uklidňující. A objala ho a zabořila hlavu do jeho hrudi a zhluboka se nadechla. Najednou byl na ní. Jeho ruce byly všude. Cítila, jak se jí rozepíná halenka a zvedají šaty. Mužova ruka jí přejížděla po vnitřní straně stehna, teď už pálivě horká, a dotýkala se látky jejích kalhotek. Druhá ruka jí svírala prs, tahala ji za bradavku. Jeho jazyk jí byl v ústech a vtahoval její do erotického tance. Jeho horko, vůně a silné tělo jí zamotaly hlavu. „Ne-“ protestovala. Jeho velká dlaň zvedla tenkou látku jejích kalhotek. Potom jí zasunul prsty do jejího vchodu. „Co to děláš... Prosím – přestaň!“ vykřikla a vrazila mu tvrdou facku do tváře. „Nemůžu – nech mě na pokoji!“ zakoktala. Brian si promnul tvář a ustoupil o krok zpět. „Pokud si dobře vzpomínám, dělali jsme mnohem, mnohem horší věci než…“ ukázal gestem. „Tohle.“ Zrudla a ustoupila, ruce si zakrývala hruď. „Chceš moji pomoc se zrušením svatby, zachránit rodinný podnik? No, tohle je první krok.“ „Ne, tohle je poslední krok,“ řekla mu s výčitkou. „Teď odcházím a už nic z toho dělat nebudeme, dokud nebude José z mého života.“ Když Alessa odcházela, Brian za ní zavolal: „Počkej chvilku.“ „Co je teď?“ řekla podrážděně. „Byla jsi někdy v Chicagu?“ „Co? Ne, samozřejmě že ne. Proč?“ „Opravdu?“ Naklonil se, oči upřené na ni. Zkoumavé. Povzdechla si. „Když jsem vyrůstala, byla jsem jen v několika státech vedle Kalifornie a žádný z nich nebyl Chicago.“ Cítila, jak se jeho pohled rozplývá, dokud se nestal svým obvyklým chladným, vyrovnaným a okouzlujícím já. „Dobře. V tom případě se brzy uvidíme.“ Pochopila to jako znamení k odchodu, odešla dveřmi, dolů z kopce a do stmívajícího se soumraku. O chvíli později vešel Garwood rázným krokem s pokojskou Judy. „Pane, viděl jsem slečnu Schultzovou, když jsem přišel. Přišla se na vás podívat?“ Brian přikývl: „Máš to?“ Garwood mu předal stoh papírů: „Schultzovi pocházejí z LA a Amanda Schultzová se konkrétně narodila tady a od té doby se moc nevzdálila.“ Ta dívka nikdy nebyla v Chicagu, pomyslel si. Pak rozhodně není ta, kterou hledá…