Měsíc visel vysoko na hluboké modré klenbě nebe. Alessa právě dorazila k Joseho domu a chystala se zazvonit, když si všimla, že dveře jsou odemčené. Opatrně vešla do chodby a zastavila se. Nahoře slyšela intimní dýchání muže a dívky. Alessino srdce vynechalo úder. Pak se opatrně vplížila po schodech nahoru směrem k ložnici… a zamrzla. "Zlato, jsem rád, že tě vidím," slyšela Joseho říkat. "Byl to zatraceně hrozný den." Slyšela dívku, jak chlácholivě vrká a utěšuje ho. "Moje snoubenka, ta mě opustila… Opustila mě, zlato. Kurva." Povzdechl si. "A pak – ha! – se můj strýc rozhodl neinvestovat do mé společnosti. Cítím se jako idiot." "Miláčku, já jsem tu vždycky pro tebe," ozval se Mandyin koketní hlas. "Nevím, co bych bez tebe dělal, zlato. Opravdu tě teď potřebuju." Pak se ozval zvuk líbání. Alessa se dívala skrz škvíru ve dveřích. "Proč tě Alessa opustila? Je to taková milá holka…" dívala se na něj. "Vždycky poslušná a bála se ti odporovat," zeptala se napůl žertem. "Co jsi udělal?" Zavrčel. "Nic. Ta holka je idiot. Příliš hloupá na to, aby pochopila, jak svět funguje, a to mě dohání k šílenství, jako, jak?" Odfrkl si. "Nechci o tom mluvit." "Promiň," chlácholila ho a objala ho kolem krku. "Jsi tak sladká; nejjemnější, nejohleduplnější a nejvíce… miluju tě." "A co –" "Alessa?" Zavrčel. "Nenávidím ji." Plivl. Jeho hlas byl chladný a zlomyslný a bodal hluboko v Alessině hrudi. "Chodí kolem, jako by byla princezna, jako by byla tak zatraceně výjimečná. Co udělala, co?" Dívka ho pevněji objala a zašeptala mu do ucha. "A co já?" Pak si sundala poslední kousek oblečení, odhalila křivky svého těla a vlezla na něj. Zasténal. "Kdybych ti teď dovolila, abys mě měl – dělal si, co bys chtěl – povzbudilo by tě to?" "To by," přikývl a díval se na její perlově bílá prsa. "Tak proč si mě nevezmeš?" Zeptala se a opřela se rukama o jeho hruď. Alessa viděla, že na něm usilovně pracuje. Alessiny oči se upřely na jejího takzvaného snoubence. Jak hloupá je? Právě přemýšlela o tom, že se k tomuhle kreténovi vrátí? Dívka divoce jezdila na jeho ptáku. Jejich sténání bylo nechutné. Po chvíli se Jose skácel zpět a vydechl. Chvíli leželi bez hnutí, než Jose znovu promluvil. "Neměl jsem na výběr, než si ji vzít. Byl to nápad mého dědečka, před lety, svázat naše rodiny. A pokud půjdu proti němu, ztratím všechno. A nemůžu ztratit tebe, Mandy." Přitiskl ji ke svým rtům. Alessa potlačila zalapání po dechu a zakryla si ústa. Byla to její sestřenice, Mandy. Měla poměr s jejím snoubencem. Ta skutečnost se zdála absurdní, ale teď Alessa jasně viděla její tvář, jak dívka naklonila hlavu mezerou, a byla to Mandy. Její dlouhé blond vlasy jí padaly na rameno a byla v jeho náruči. Mandy sem přišla, aby ho "utěšila", uvědomila si Alessa. Zajímalo ji, jak dlouho ho takhle "utěšovala". Opět se jí chtělo zvracet. V hrdle jí stoupal známý hněv. Chtěla se odtrhnout, ale byla omámená jako kámen. Pak najednou byl Jose nahoře a vrážel do Mandy. Ruka se jí sevřela kolem hrdla, když se do ní tvrdě napumpoval. Mandy zasténala a zaryla mu nehty do ramen. To stačilo. Alessa už to nemohla vydržet. Potřebovala se z tohoto místa dostat pryč, a tak utekla dolů po schodech, z domu a do lijáku. Zoufale běžela po ulici. Nebyla si jistá, jestli je unavená, nebo má panický záchvat. Pak spadla do kaluže a lapala po dechu. Alessa byla promočená na kost a vlasy jí visely jako mořské řasy, tmavé a zacuchané, oči červené a podlité krví. Po rtech se jí roztáhl zubatý úsměv. Jaká idiotka, pomyslela si a zula si boty. Jaká hloupá, hloupá holka jsi. Jak jsi vůbec mohla uvažovat o tom, že mu dáš další šanci? Byla připravena mu odpustit za předchozí noc, kvůli svému strýci a rodině, ale teď? V žádném případě. Zavrtěla hlavou. Ze všech dívek, pomyslela si, to musela být její sestřenice Mandy. Zasmála se do vzduchu a pak jí z očí vyhrkly slzy. Její mysl závodila. Všechno začalo dávat smysl. Proto ji Jose poslal k jinému muži. Chtěl, aby zmizela! Vídat se s Mandy, jak dlouho už? Nedokázala si vzpomenout, kdy se k sobě začali chovat chladně, ale muselo to být už dávno. Na tom nezáleželo. Nenáviděl ji, to bylo jasné. Zvedla se, rozhlédla se a šla domů. Ve stejnou dobu, naproti přes ulici. Černé Lamborghini tiše zastavilo ve tmě. Na sedadle řidiče Garwood řekl: "Zdá se, že slečna Schultzová přišla z domu pana Yontze." Brianovy oči se zaleskly a díval se na Alessinu vzdalující se postavu. "Sledujte ji," nařídil. Déšť stále padal. Alessa si nevšimla elegantního černého auta, které ji stíhalo, jehož světlomety byly ztlumené a motor tiše běžel pod hřměním deště. A pak, nějakým způsobem, déšť padal ještě silněji. Měla pocit, jako by na ni padal samotný oceán, obrovský vodopád ji drtil svou nesmírnou vahou. Nebyla si jistá, jestli má pokračovat v chůzi, nebo začít plavat. Chlad se jí vplížil do prstů, podél paží a nohou a do hrudi. Když míjela další křižovatku v další tiché ulici, cítila, jak se jí točí hlava. Na chvíli se opřela o strom, ale rychle se všechno změnilo v černo. Padla do Brianovy náruče. Garwood je chránil velkým deštníkem, když ji vkládali do zadní části Lamborghini. "Nemocnice?" zeptal se Garwood, "Má horečku." "Beverly Hills." Brianův hlas byl hluboký. Auto vyjelo a odjelo do noci. *** Brzy ráno, v ložnici. Alessa se protáhla na měkkých prostěradlech. Zpěv ptáků jemně vplouval do jejích uší. "Hmm…" Alessa zasténala a otevřela oči. Pokoj byl velký a zařízený v černé a šedé barvě. Kde to jsem? Pomyslela si a natáhla ruce. Posadila se a rozhlédla se. Náhle si vzpomněla na některé útržky, Jose a Mandy a zhroucení v dešti. Tohle nebyla žádná nemocnice, kterou by poznávala. Je tu moc ticho, pomyslela si. A nikdy jsem neviděla nemocnici, která by vypadala jako vila. Podívala se dolů a uviděla své dlouhé nahé nohy v prostěradlech. Vyskočila z postele. A mám na sobě… pánskou košili? Co to sakra? Hlava se jí začala znovu točit. Natáhla se k nočnímu stolku a stabilizovala se, než shodila vázu. Rozbila se o dlážděnou podlahu a střepy skla se rozletěly všude kolem. Otevřely se dveře. Žena středního věku se svázanými vlasy se opřela o dveře. Alessa viděla, jak se zdvořile dívá na její polonahé tělo, než se podívala na sklo všude kolem. "Jste vzhůru!" Zazářila. "Už vypadáte mnohem, mnohem lépe než včera v noci, když jste přišla. Říkala jsem jim to. Řekla jsem 'Je to jen mírná horečka. Dejte jí trochu času v posteli a bude v pořádku.' Říkala jsem jim to a vy jste. Proboha, vypadáte dobře." Žena měla na sobě hezké květované šaty, které se jí houpaly kolem pat. Nebyla mladá, Alessa to poznala, ale stárla s grácií. Její tvář vyzařovala teplo. "Kdo jste?" Zeptala se Alessa a náhle si vzpomněla, že se má zakrýt, a přitáhla si prostěradlo kolem pasu. "A jak jsem se sem dostala?" "Jste v bezpečí, to je to, na čem záleží, drahá." Vzala smeták a lopatku, aby uklidila sklo na podlaze. "Měla byste se vrátit do postele, ještě nejste dostatečně zdravá na to, abyste se procházela. Zvlášť s tím vším sklem!" Zavtipkovala a klekla si, aby ho zametla. "Kde to jsem?" Zeptala se znovu. "Opravdu bych ráda věděla." "Jak jsem řekla –" Tohle byla její chvíle. Žena vydechla, když ji Alessa přeskočila. Pak bodavá bolest v noze, když Alessa dopadla. Kurva! Zapomněla na sklo. Nebo to ve skutečnosti nepovažovala za problém v celkovém kontextu. Na okamžik zaváhala a otočila se, aby se podívala, jestli ji žena sleduje. Díky Bohu, nesledovala. Za boží milosti. Ale pak Alessa narazila do něčeho tvrdého. Několik kroků ustoupila a vzhlédla k zasmušilé tváři.