Jose zaparkoval před hotelem. Bylo tam plno lidí v krásných šatech a tmavých oblecích a pomalu se sunuli dovnitř, do hlavního sálu. Venku byla mramorová fontána a několik zaparkovaných aut a Jose zastavil co nejblíže k červenému autu. Vystoupili a Jose vzal Alessu za paži a představil ji své matce, Susan. Bylo to její červené auto. "Ahoj, má drahá!" řekla a vrhla ruce kolem obou. "Jose, vypadáš tak hezky! A ty jsi tak krásná, Alesso!" Usmála se. Lokla si vína. "Už jsi opilá?" zeptal se Jose. "Ne, ještě ne. Pár skleniček, to je vše." Zamávala na Betty, Patricka a Mandy za nimi, kteří se trápili s dveřmi auta. "Schultzovi. Dokonalá rodina." Řekla, když se k nim konečně připojili, a políbila Betty a Patricka na tváře. "Moc vám děkuji, že jste přišli. Bez vás by to nebylo ono." Betty se začervenala. "Je mi potěšením." "Pro tebe? Předpokládám, že musí být!" Odfrkla si a položila podpůrnou ruku na Bettyino rameno, když se smála. Betty se nad tím trochu otřásla, ale znala své místo. Ztuhla a usmála se. Alessa vždycky tušila, že hluboko uvnitř Joseho rodina nenávidí rodinu Schultzových. Zvlášť Alessu. Jako by je nějakým způsobem podvedli do domluveného sňatku s ní. Alessa se divila, jestli Susan viní ji nebo starého Sterlinga za jejich nešťastné manželství, a divila se, jestli ji budou vinit, až to celé zapálí. "Je tu strýc?" zeptal se Jose a vytrhl Alessu z myšlenek. Jeho matka zavrtěla hlavou. "Říkal, že přijde - musí. Už je to roky, co ho někdo z nás viděl!" "Možná uvízl v dopravní zácpě," řekla jeho matka a vedla ho za paži dovnitř. Nikdy jsem o tomhle strýci neslyšela, pomyslela si Alessa. "Brzy přijde. Večírek začíná. Pojďme," řekla Susan a vedla je dovnitř. Uvnitř banketové síně se rodina a přátelé tísnili kolem dlouhého stolu plného jídla. Zvuk smíchu lidí, cinkání nožů a vidliček a výskání dětí se ozýval klenutým stropem. Vzduchem se vznášela vůně omáčky a pečeného kuřete, yorkshirského pudingu a brusinkové omáčky. Alessa byla usazena mezi Henleyem, Joseho otcem, a samotným Josem. Henley vypadal hodně jako jeho syn, jen starší. Silná čelist a husté strniště a dlouhé stříbrné vlasy sčesané dozadu. Byl tichý a velmi, velmi opilý. A tam, na konci stolu, byl Joseho dědeček. Vypadal šťastně, smál se a pil s každým, kdo s ním chtěl mluvit. Alessa si nebyla jistá, jestli by mu měla být vděčná nebo ne, za to, že donutil Joseho, aby si ji vzal. Usmál se na ni a pozvedl sklenici. Bylo by těžké se k němu protlačit a promluvit si s ním, tak se usmála a pozvedla sklenici na oplátku. Zamračil se a zavolal na Susan: "Kde je Brian?" "Doprava, myslíme si. Můžu mu zavolat a říct mu, ať si pospíší, jestli chceš," odpověděla Susan. "Přesně tak, tati, neboj se, Brian by určitě přišel, jak slíbil," řekl Henley, její manžel. "Dobře, dobře. Jdu tam!" Zakřičel a přišel. Přišoural se se sklenicí vína v ruce. "Alesso, už je to nějaká doba!" Joseho dědeček ji postavil a objal ji. Byl vyšší než ona s řídkými bílými vlasy. "Dobrý den, pane," řekla a objala ho zpět. "Vypadáte velmi dobře." "Brzy si vezmeš Joseho," řekl skupině. "Říkej mi dědo. Jsme rodina – teď víc než kdy jindy." Vedle ní jí Jose věnoval pohled a ona mu dokonale rozuměla: Nezkaz mi to, nebo... "Samozřejmě, promiň. Dědo. Vypadáš dobře." Pokusila se usmát, ale cítila, jak se jí rty stahují dolů, jako by se chystala plakat. Najednou byl Jose vedle ní. "Neboj se, dědečku, je to stydlivá dívka a snadno se ztrapní – moc lidí, vidíš?" Kývl na ostatní u stolu, kteří na ně zírali. "Buď statečná, zlato. Můžeš mu říkat dědo, že?" Měl ji kolem ramen. Potlačila knedlík v krku. Tady, v náručí svého snoubence, cítila vůni Mandyina parfému. Cítila se odporně, když stála v jeho náručí. Jak směšné! Nenáviděli se, a přesto museli předstírat, že jsou dobrý pár. A chtěla křičet a vykřikovat a zbořit celé místo kolem sebe, ale neudělala to. Polkla, těžce, a doufala, že slzy v jejích očích způsobí, že se budou lesknout. "Dědečku. Prosím, odpusťte mi. Trochu moc vína." Usmála se. Poplácal ji po zadku a mávl na ně. "Chápu to a nebojte se, ani jeden z vás, je to naprosto normální. Každý má před svatbou trému. Musíte to prostě vydržet. A Alesso, ty se obzvlášť nemusíš bát. Moje rodina se postará o tebe a tvé. Tvůj otec byl můj dobrý přítel. Bude to největší a nejlepší svatba, jakou jsi kdy viděla! A jestli ti Jose někdy, někdy ublíží, dej mi vědět. Já ho srovnám, věř mi!" Všichni se smáli a Jose nejistě přikývl. "A na oplátku žádám jen jednu věc," řekl, když smích utichl. "Abyste mi dali vnoučata!" Rozhodil rukama do vzduchu a všichni se začali znovu smát. Do prdele, vnoučata.