To byla dobrá výmluva, že? Zjevně ne. „Vážně, pane Wrighte? To je váš argument?“ zeptala se. Dívala se na něj se založenýma rukama a zdviženým obočím. A pak to Damiena zasáhlo, přesně to udělal. Frustrovaně a v rozpacích zasténal. „Sakra, Ano… Nechtěl jsem… Neuvědomil jsem si… ta noc byla…“ „Děsivá? Ponižující? Život měnící?“ dokončila za něj větu. „Ano, pane Wrighte, byla to všechno a ještě víc.