„Jen se chci ujistit, že víš, do čeho se pouštíš.“ „To ty se do něčeho pouštíš, ne já,“ zažertovala. „Ale jestli si nepospíšíš, budu se muset postarat sama o sebe.“ Damien zasténal při představě, která se mu okamžitě vybavila. „Rád bych to někdy viděl… ale ne teď. Teď patříš mně.“ Natáhl se na noční stolek, popadl, co potřeboval, a roztrhl to. Ana ho stále sledovala. Znovu se posadil na paty a nat