Ana byla tak ustaraná, že si ani nevšimla, co na ni čeká hned za dveřmi jejich kanceláře. „Copak, hrdličky, hádka?“ zavrněla Carmen slizce, když kolem ní Ana procházela. Otočila se prudce. „Stará se o svoje zasraný věci.“ „Ale no tak. Není moje vina, že přišel za mnou uspokojit svoje potřeby.“ „Nemáš tušení, o čem mluvíš,“ sykla Ana. Sebrala v sobě veškerou sílu, aby Carmen nezmlátila, ale věděla,