Ana se podívala na doktora, jak protlačuje tekutinu trubicí a pak ji zase odsává. Wynne ji pevně držela za ruku a její matka ji objímala. „Bude to v pořádku, zlato,“ zašeptala jí matka do vlasů a políbila ji na hlavu. „Jsem tak naštvaný, Ano,“ plakal její otec. Ana viděla svého otce plakat jen jednou v životě, když zemřel jeho nejlepší přítel, ale teď tam seděl na tvrdé plastové židli, ruce opřené