PRINC EMERIEL Když následujícího rána vyšel ven, zastavili se před Emerielem dva válečníci. "Král si tě žádá, princi," řekl jeden z nich. "Tvá přítomnost je žádána v soudní síni." Sakra. Ten hloupý ministr neztrácel čas, aby ho udal. Emeriel se nechal vést k soudu. Je to jen mrskání, bude v pořádku. Ale když kráčel chodbou ke dveřím, bylo tam strašidelné ticho. Něco bylo špatně. Soudní síň byla zvenčí vždycky hlučná. Mručení, šepot, hádky se vždycky daly očekávat. Jeho obavy se prohloubily, když se dveře otevřely a všechny oči se na něj nepodívaly blahosklonně. Místo toho byly všechny oči upřeny do středu královského dvora. Emerielův pohled následoval jejich. Dva muži oblečení v bílých róbách, s dlouhými, rovnými, po pás dlouhými černými vlasy stáli a vypadali neškodně. Ale delší pohled přiměl Emeriela všimnout si svalů sotva skrytých pod jejich róbami, jejich mírně špičatých uší a jejich neuvěřitelně nepřirozeně pohledných tváří, které byly zcela nečitelné. Ztuhl. Urekai. Tito vypadali draze a aristokraticky. Emerielovi vyschlo v krku. Nikdo se nemodlí, aby se s Urekai setkal tváří v tvář. "Co říkáš, králi Oreste?" promluvil Urekai s dlouhou jizvou táhnoucí se od tváře. Vypadal nejděsivěji. "Ne, to se nemůže stát," protestoval král Orestes, vypadal vyděšeně a špatně to skrýval. Zamračení na tváři zjizveného Urekaie se prohloubilo. Bylo jasné, že to je bytost, která nepřijímá ne jako odpověď. "Mýlíš se, pokud si myslíš, že ti dáváme na výběr, lidský králi," řekl a udělal výhružný krok vpřed. Ministři dvora zalapali po dechu a stáhli se zpět na svá místa. "Klid, lorde Vladjo," promluvil druhý Urekai, jeho hlas byl jemnější. Spíše prosil, než velel. Zjizvený Urekai, lord Vladja, se na krále tvrdě podíval, což by každého muže rozklepalo. "Je to to nejmenší, co můžeš udělat, lidský králi. Dej nám princeznu a odejdeme potichu." "Jsme připraveni za ni zaplatit," dodal druhý Urekai, sáhl do svého roucha a vytáhl velký pytel mincí. Strach ustoupil. Královy uši se s úrokem napřímily. "Peníze?" "Nejen peníze, jsou tam i zlaté mince," řekl nezjizvený Urekai. Všichni zalapali po dechu, včetně Emeriela. Zlaté mince byly vzácné a vysoce ceněné. Urekai pokračoval: "Vše, co musíte udělat, je předat princeznu a tento pytel je váš." Počkat… Princezna? Nemohli myslet… Hlavní vchod se znovu otevřel, když dva strážci vedli Aekeiru do síně. Ne, ne, ne, ne moji sestru. Emeriel se pohnul vpřed, ale stráže, které ho doprovázely, jeho pohyb zastavily. Tvrdě se kousl do rtu a snažil se na sebe neupozorňovat, ale bylo to neuvěřitelně obtížné. Určitě to nemohlo být to, co si myslel. Musel to být sen. Nebyla šance, že by Urekai byli tady, aby koupili jeho sestru jako otrokyni…! Dva strážci vedoucí Aekeiru do středu dvora se zastavili pár stop od Urekaiů. Hrůza na Aekeiřině tváři zrcadlila Emerielovy pocity. "Takže, abych to pochopil správně," začal král Orestes, "Vše, co musím udělat, je prodat ji vám, a všechny tyhle peníze jsou moje? Nejsou tam žádné další podmínky? Nic jiného?" "Ano," odpověděl nezjizvený Urekai. Lord Vladja se pohnul vpřed a zmenšil vzdálenost mezi ním a Aekeiřou, která se teď viditelně třásla. Podepřel Aekeiřinu tvář a naklonil jí hlavu na stranu, aby se na ni lépe podíval. Vypadal naprosto znechuceně. "Bude stačit." Král Orestes zvedl kladívko a tvrdě s ním udeřil do svého stolu. "Prodáno! Od této chvíle princezna Aekeira patří Urekaiům." "COŽE!?" Výkřik unikl Emerielovým rtům dřív, než ho mohl zastavit. Rozběhl se směrem ke středu soudní síně a padl na kolena. "Prosím, neprodávejte moji sestru jim. Ne Urekaiům! Prosím, Vaše Veličenstvo." Král se na něj znuděně podíval. "Teď už je to mimo mé ruce, Emriele." Je to mimo jeho… Emeriel nemohl uvěřit tomu, co slyšel. "Nemůžeš to dopustit. Je to i tvoje neteř! Jak jsi to mohl udělat!?" Nebyl hrdý na to, že se jeho hlas změnil na vysoký tón dívky, když prakticky křičel. Ale bylo mu to jedno. "Víš, že ji za Velkou horou čeká osud horší než smrt! Jak jsi mohl souhlasit s tím, že ji prodáš jim?" "Jako by měl na výběr," ušklíbl se lord Vladja, jeho hluboký baryton byl plný cynismu. Emeriel se otočil, aby se jim postavil, hněv mu zahalil rysy. Ale když se zadíval do těch zastrašujících šedých očí, nemohl se přinutit podlehnout svému vzteku. Četl v jedné z knih, že Urekai má moc vzít život bez fyzického kontaktu. Může to být jen fáma, ale s životem jeho sestry v sázce neměl v úmyslu tuto teorii testovat. "Půjdu taky. Kam jde Aekeira, jdu já," řekl Emeriel a vzdorně zvedl bradu. Aekeira trhla hlavou směrem k Emerielovi, její oči se rozšířily hrůzou. "Ne! Co to děláš, Eme?" "Jdu s tebou," prohlásil Emeriel pevně. Lord Vladja zvedl dokonale tvarované obočí. "Ne. Nepotřebujeme tě; potřebujeme jen tvou sestru." Emeriel vstal. "Je mi to jedno. Vezměte i mě. Pokud mě tu necháte, budu se k ní vždy snažit dostat. Překročím Velké hory, pokud budu muset!" Lord Vladja se zasmál. V tom chladném zvuku nebyl žádný humor. "Bez obřadu přechodu tě Velká hora spolkne celého. Nikdy se nedostaneš na druhou stranu." "Riskuju to," slíbil Emeriel. "Ne! Můj bratr nejde," vložila se Aekeira, než obrátila prosebné oči na Emeriela. "Nedělej to, Eme. Už jsem odsouzená. Nechci, abys čelil stejnému osudu!" "Pokud půjdeš s námi, budeš vzat jako náš otrok." Prohlásil lord Vladja a upřel na Emeriela pohled. "Urekai se nestarají o to, jestli jsi muž nebo žena; budeš sloužit jakýmkoli způsobem, jakým tě tvůj pán bude chtít. Ať už v dolech nebo ve sklepě, na zádech, ohnutý nebo na kolenou. Pokud souhlasíš, že budeš i naším otrokem, tvoje svobodná vůle dnes končí." Emerielem projel mráz. "Víš, co to znamená být otrokem Urekaie, malý člověče? Jsi hezký kluk; nebudeš mít nedostatek pánů, kterým bys sloužil." Strach mu pronikl do jádra. Pokud je všechno, co slyšel vyrůstat a četl v knihách, pravda, být otrokem Urekaie je horší než být otrokem člověka. A moje sny… Měl bych běžet jiným směrem…! Ale zocelil páteř. "Kam jde moje sestra, jdu já." "Nedohodli jsme se, že získáme dva otroky," řekl druhý Urekai. "To je vyřešeno," pokračoval lord Vladja, jako by nikdy nepromluvil. Zjizvený Urekai sáhl do svého roucha a vytáhl další pytel mincí a hodil oba na podlahu směrem ke králi. "Vezmeme oba." "Prodáno!" Král Orestes znovu udeřil kladívkem.