EMARIEL Emerielovo tělo křičelo vyčerpáním. Každý chraplavý nádech mu spaloval plíce, každý krok vyvolával chvění jeho olověných končetin. Přesto běžel, poháněn slepým instinktem přežít. "Sakra, kéž bychom si ten šíp nechali!" za ním zaskřípal hlas vraha, následovaný zlověstným šepotem oceli, která se klouzala. Emeriel zareagoval bez přemýšlení, zoufale se uchýlil ke straně, sotva se vyhnul nevidi