Hořce jsem se usmála, odpověděla: „Dobře,“ a pak zavěsila. Ivanna se v mých očích stala lstivou ženou. Předstírala, že je upřímná, když mi radila, abych se zamyslela nad svými hodnotami, ale teď se mi vysmívala před mým manželem. Konečně jsem si uvědomila, jak nepředvídatelní lidé mohou být. Není divu, že se mě snažila vyzvědět tím, že tvrdila, že viděla Matthewa. Bylo zřejmé, že to bylo kvůli jejímu špatnému svědomí. Matthew říkal, že Ivannu už dlouho neviděl. Zlomilo mi srdce, že mě takhle podvedl. Investovala jsem se do Ivanny a Matthewa v tomto neznámém městě, a oni mě zradili. Už jsem nevěděla, komu mám věřit. Stále jsem zírala z okna, než jsem zavolala Matthewovi. Jak jsem tušila, jeho odpověď se shodovala s Ivanninou. Byla jsem pobouřena a spěchala do kavárny, ale když jsem vešla, zazvonil mi telefon. Volala mi učitelka ze školky, že Ava spadla z klouzačky a odvezli ji do nemocnice. Ta zpráva mě vyděsila a rychle jsem si zavolala taxík do nemocnice. Za boží milosti, ať je v pořádku. Cestou jsem zavolala Matthewovi, abych ho informovala o Avině nehodě. On a já jsme dorazili do nemocnice Kinein téměř současně. Našli jsme Avu, jak pláče na pohotovosti s odřeným čelem. Lékař nám řekl, že má lehký otřes mozku, protože po pádu zvracela. Také nám doporučili, abychom ji po pozorování nechali v nemocnici. Učitelka, která byla za Avu zodpovědná, byla vyděšená a uplakaná, když se provinile dívala na Matthewa. Byl tam i ředitel, který se opakovaně omlouval. Ačkoli se Matthew zdál nespokojený, zachoval si klid a zeptal se ředitele na Avina zranění. Ředitel řekl, že Avu z malé plošiny klouzačky strčil nějaký chlapec. To, co jsem slyšela, mě vyděsilo, protože jsem věděla, že klouzačka je vysoká nejméně pět stop. „Vůbec se staráte o děti ve vaší škole?! Jako rodiče vám svěřujeme naše děti, a tohle se stane?!“ Nemohla jsem snést jejich neschopnost a křičela jsem na ně. Můj výbuch Matthewa šokoval, protože mě nikdy neviděl tak hysterickou. I Ava se bála a třásla se, když dál plakala. Matthew mě utěšoval, zatímco ředitel provinile vyřizoval administrativní procedury v nemocnici a zařizoval Avě nemocniční pokoj. Poté, co lékař vše zařídil, mi zavolala Ivanna a zeptala se, kde jsem. Domyslela jsem si, že ví, co se stalo. Bez ohledu na to jsem jí řekla, že Ava spadla a je hospitalizována. Brzy poté Ivanna vběhla do nemocnice a ustaraně se ptala na Avu. Náhodou byl Matthew také na pokoji. Ti dva vypadali klidně, i když jsem mezi nimi viděla jemnou výměnu pohledů. Matthew se dokonce zdál trochu nervózní. Zdržela jsem se reakce a předstírala nevědomost. Pak jsem se Ivanny zeptala: „Už máš po schůzce?“ „Jo. Nebylo to nic důležitého.“ Ivanna odbyla mou otázku a zeptala se: „Volala jsi kvůli něčemu?“ „Nic. Jen jsem se nudila. Matthew říkal, že tě už dlouho neviděl, tak jsem uvažovala, že tě pozvu na oběd,“ řekla jsem a pozorně ji sledovala. Podívala se na mě a klidně odpověděla: „Panebože! Jestli chceš jíst, počkej, až bude Ava v pořádku. Pozvu celou tvoji rodinu na velkou hostinu.“ Pak pohladila Avu po hlavě a zeptala se: „Je to v pořádku, Avo? Koupím ti, co budeš chtít, až ti bude lépe.“ Ava zamrkala a přikývla s našpuleným výrazem. Její hlava otekla po pádu a cítila jsem se kvůli ní strašně. Instinktivně jsem Ivanninu ruku odstrčila, rozzlobená na její pokus zajistit si pozici „macechy“. Už plánovala, že zaujme mé místo? Ani jsem neuvažovala o tom, že bych jí tu příležitost dala. Ivanna vycítila můj odtažitý postoj a překvapeně se mě zeptala: „Děje se něco?“