Skoro jsem dokončila přípravu jídla, když se Matthew vrátil s naší dcerou. Ava vběhla dovnitř a sladkým, dětským hláskem zvolala: „Mami, jsem zpátky! Tatínek mě vyzvedl!“ Její rozkošný hlas mi vehnal slzy do očí, ale potlačila jsem své emoce. „Koupila jsem ti ananasy. Máš je nejradši, viď?“ „Ó! Mami, ty jsi nejlepší! Už se nemůžu dočkat, až si je dám!“ Vyběhla ven a zamířila k Matthewovi se slovy: „Tati, chci ananas!“ „Teď si můžeš dát malý kousek. Víc si dáš po večeři, ano?“ Matthew si umyl ruce a podal naší dychtivé holčičce malý kousek. Pak se vtěsnal do malé kuchyně a objal mě zezadu. „Proč jsi toho navařila tolik?“ Cítila jsem se hrozně, protože tahle kdysi šťastná rodina tří lidí byla teď na pokraji zhroucení. „Právě jsi se vrátil ze služební cesty. Musíš být unavený.“ Vynutila jsem si úsměv a zeptala se: „Měl jsi dneska hodně práce?“ Zamumlal odpověď a mé srdce se okamžitě propadlo. Hravě jsem ho šťouchla loktem. „Prostři stůl a připrav se na večeři.“ Jeho důvěrné pokusy mi dělaly zle. Zajímalo mě, jestli myslí na tu druhou ženu, kdykoli mě drží. Když jsem dovařila, usmála jsem se a zeptala se: „Dáš si něco k pití? Už je to nějaká doba a já mám chuť na skleničku vína.“ Matthew se na mě tázavě podíval. „Proč chceš najednou pít?“ „Žádný důvod. Ještě někam jdeš?“ zeptala jsem se, když jsem se otočila, abych vzala víno. „Když už jsem navařila tolik jídel, musíme to oslavit.“ Cítila jsem, jak se mi srdce tříští na milion kousků, když jsem to říkala. Věděla jsem, že Matthew alkohol dobře nesnáší, a tak jsem mu nalila jen trochu, abych nevzbudila podezření. Pak jsem si nalila půl sklenice a připila si s ním. Jakmile jsme začali pít, stali jsme se vzrušenými a upovídanými. Předstírala jsem, že jsem v dobré náladě, když jsem vzpomínala na naše vysokoškolská léta, zakládání firmy a náš současný život. Zdála jsem se tak šťastná. Matthew si všiml, jak jsem veselá, a nalil si další sklenici vína, přičemž mi připomněl, abych toho moc nepila. Nakonec vypil víc, než dokázal zvládnout. Byl opilý, když jsem mu pomáhala do postele. Poté jsem se umyla a uložila Avu do postele, než jsem začala svou misi. Srdce mi bušilo, protože to bylo poprvé za tolik let, co jsem mu prohledávala věci. Konečně jsem si uvědomila, jak hloupé bylo mu věřit. Prohledala jsem mu kapsy a tašku, ale nenašla jsem nic cenného. Nakonec jsem našla jeho telefon, ale ten měl zámek na otisk prstu. Tiše jsem se k němu přiblížila a snažila se ho chytit za ruku, ale on se najednou otočil a chytil mě, přičemž se na mě díval rozostřenýma očima. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi. „Potřebuju vodu,“ zamumlal na mě. Utíkala jsem mu nalít sklenici vody a dala jsem mu ji napít. Pak se zhroutil zpět do postele a tvrdě usnul. Odemkla jsem telefon a prohledala ho, ale v historii hovorů jsem nenašla žádná podezřelá jména. Většinu z nich jsem poznala a zdálo se, že je tam velmi málo žen, a tak jsem je vyloučila. Pak jsem se podívala na jeho WhatsApp, jen abych zjistila, že si s mnoha lidmi nepíše. Otevřela jsem konverzaci prvního kontaktu a uviděla zprávu ze dne, kdy se vrátil. „Zjistila to?“ Byla to jen ta čtyři slova bez dalších informací. Nevypadalo to, že by Matthew něco smazal. Klikla jsem na profilovou fotku té ženy a chtěla jsem si prohlédnout její příspěvky, ale žádné tam nebyly. Nemohla jsem najít žádné stopy o tom, kdo je odesílatel. Zdálo se, že je tato osoba opatrná. Matthew mi řekl, že to byla Melanie, ale potřebovala jsem to ověřit. V jeho fotoalbech byly fotky Avy a mě a dvě Melanie. Kromě toho byl jeho telefon čistý. Dokonce jsem telefon proskenovala aplikací, ale nic podezřelého tam nebylo. Tu noc jsem se převalovala a přemýšlela, jak je možné, že tam nejsou žádné stopy. Říkala jsem si, že ta žena není někdo z firmy nebo z budovy. Jinak by jí recepční neříkala „paní Murphyová“. Zajímalo mě, kdo ta druhá žena je, nebo jestli jsem s ní někdy mluvila.