Spěchala jsem zpátky do ložnice a zvedla hovor, abych si postěžovala: „Ty jsi teda případ! Nechala jsi mě ve štychu!“ „Něco mi vlezlo do práce, takže jsem musela spěchat,“ zněla Ivanna unaveně. „Právě jsem to dodělala. Proto ti volám až teď. Proč si stěžuješ? Myslíš si, že mám život jako na drátkách?“ Zaváhala jsem s odpovědí, ale neudržela jsem se a zeptala se jí: „Ehm, zmiňovala ses, že jsi před dvěma dny viděla Matthewa. Kde to bylo? V kolik hodin?“ Tato otázka mě trápila celý den. Ivanna na druhé straně na chvíli zmlkla, než klidně odpověděla: „Upřímně, přesnou lokaci jsem zapomněla. Byl to jen letmý pohled, když jsem řídila.“ „Aha.“ Z nějakého důvodu mě její odpověď trochu zklamala. I když mi srdce kleslo až do bot, sevřené pěsti jsem uvolnila a uvědomila si, že mám studené a zpocené dlaně. Uchechtla jsem se a přemýšlela, jestli chci dokázat, že Matthew má poměr, nebo ne. Musím přiznat, že byl pro mě vším a bála jsem se, že ho ztratím. „Já vím, jak jsi posedlá svým manželem. Zdá se, že se rozzáříš, kdykoli se zmíním o Matthewovi. Nemůžeš se víc soustředit na sebe? Když už je Ava ve školce, měla bys pro sebe něco dělat.“ „Neříkej mi, že plánuješ být Matthewovým doplňkem po zbytek života. Myslím, že se z tebe stává blázen. Zdá se, že jsi úplně odtržená od vnějšího světa, protože Matthew je jediný člověk v tom tvém,“ posmívala se mi Ivanna. Neohrabaně jsem se usmála a povzdychla si. „Matthew říkal…“ „Vidíš?! Matthew říkal tohle, Matthew říkal tamto. Mýlila jsem se, když jsem řekla, že jsi jím posedlá? Tvůj život se točí kolem něj a všechno, co řekne, platí. Skočíš ze skály, když ti to řekne? Budeš mu počítat peníze, když tě prodá?“ Ivanna si nebrala servítky. „Fuj, jsi hrozná věštkyně! Matthew by mě nikdy neprodal!“ odsekla jsem. „Jo, máš pravdu. Tvůj milovaný Matthew by tě nikdy neprodal, ale já ano!“ ušklíbla se Ivanna pohrdavě. „Pravda někdy bolí, ale musíš mít hodnoty. Tvůj život by se neměl točit kolem toho, že jsi žena v domácnosti a děláš domácí práce. To není láska. To je bláznovství!“ „Láska je jen tehdy, když mu na tobě záleží. Jak si udržíš jeho zájem, když jen zůstáváš doma a děláš domácí práce? Dovol mi, abych se tě na něco zeptala. Kromě svého dítěte a manžela, víš ještě vůbec, kdo jsi?“ Ivanna žvanila a já jsem neměla čas oponovat. Všimla si mého mlčení a zmírnila tón. „Chloe, chci tě zase vidět sebevědomou a zářivou. Bývala jsi nejlepší studentka, moje superstar! Jen si myslím, že je škoda vidět, jak marníš čas tím, že doma takhle otročíš.“ „Dost. To je jako mi dát po facke pohlazení. Nevím, kdo ti lezl na nervy, ale rozhodla ses si to vybít na mně.“ Obě jsme se zasmály, když jsem to řekla. Přesto jsem věděla, že Ivanna vždycky říká, co si myslí. I když se o podobných věcech zmiňovala už dřív, slyšet je dnes znovu mi připadalo jinak. Nevěděla jsem, proč jsem se cítila rozrušená, a přemýšlela jsem, jestli se mi Ivanna nesnaží něco naznačit. V tu chvíli Matthew zaklepal na dveře a vešel s jemným úsměvem. „Miláčku, je čas jíst!“ Ivanna uslyšela jeho hlas na druhém konci hovoru a řekla: „Dobře, jdi se najíst.“ Pak ztišila hlas a poradila: „Zvaž, co jsem řekla. Vem si moje slova k srdci a nenech se zaslepit lesklými věcmi před sebou!“ S tím zavěsila. Matthew mě stáhl do náruče a políbil mě. „Kdo to byl?“ „Ivanna.“ „Co říkala? Zase tě peskovala?“ Matthew se něžně usmál, zdánlivě nenuceně. Věděl, jak jsme si s Ivannou blízké, protože jsme tři byly bývalé spolužačky. „Už jsem ji dlouho neviděl.“ V hlavě se mi začalo točit. Matthew řekl, že ji už dlouho neviděl, takže Ivanna byla daleko, když ho viděla. Ulevilo se mi a věděla jsem, že to přeháním. „Co se děje?“ Matthew si všiml mé nepřítomnosti a sehnul se, aby se na mě podíval. Hravě mi oběma rukama štípl tváře a naklonil se k polibku, čímž projevil maximální starost. Pak se zeptal: „Co tě rozptyluje? Na co myslíš?“ Jeho pohled byl starostlivý a já jsem se probrala z myšlenek. Usmála jsem se a řekla: „Nic. Jdeme jíst!“ Matthew mě přitáhl blíž a znovu mě políbil, než jsme společně vyšli ven. I tak mé pochybnosti nějakým způsobem narostly.