Melanie se po večeři dlouho nezdržela. Udělala na Matouše psí oči a zeptala se: „Matěji, svezeš mě?“ Protočila jsem nad ní oči a letmo se na ni podívala, ale ona se tvářila, že nic nevidí, a dál se držela Matoušova ramene jako rozmazlená fiflena. Matouš se na mě podíval s bezmocným úsměvem, ale když jsem nijak nereagovala, rozpačitě řekl: „Počkej chvilku. Pomůžu Chloe s nádobím a pak tě odvezu.“ Upřímně řečeno, už jsem měla Melanie až po krk a nechtěla jsem ji vidět ani o minutu déle, takže jsem Matouše odbyla mávnutím ruky. „Klidně ji odvez, kam chce. Nádobí zvládnu sama.“ „Tati, kam jdeš? Chci taky!“ zavolala Ava, vstala ze židle a natáhla k Matoušovi ručičky, aby ji zvedl. Matouš zvedl Avu a dal jí pusu na tvář se slovy: „Tatínek bude brzy doma! Buď hodná a hraj si s maminkou, ano?“ „Co bys tam dělala, prcku?“ zeptala se Melanie. Neměla pro Avu žádnou trpělivost. Vzala jsem si Avu od Matouše. „Miláčku, tatínek odveze tvou tetu a brzy se vrátí. Zůstaneš tady s maminkou?“ Ava se na mě podívala svýma velkýma, uslzenýma očima a pak přikývla. Potom mě objala kolem krku a otočila se k Matoušovi. „Dobře! Vrať se brzy, tati!“ Matouš se naklonil, aby Avu znovu políbil, a přikývl. „Dobře!“ Potom vzal klíče od auta a odešel odvézt Melanie. Melanie se držela bratrova ramene a ohlédla se na mě s samolibým a tajemným úsměvem, ale to mě vůbec nezajímalo. Matouš se vrátil pozdě v noci, ale moc jsem se nevyptávala. Protože byl syn na svém místě, předpokládala jsem, že si před návratem domů popovídal s rodiči. Ráno brzy vstal a řekl, že má v devět hodin ráno důležitou schůzku. Vzal s sebou i Avu a odvezl ji do školky, aby mi ušetřil starosti. Matouš byl vždycky ohleduplný v každém detailu, takže jsem si nemohla na nic stěžovat. Bylo to přesně tak, jak říkala Ivana. Rozmazlil mě natolik, že jsem si na to zvykla. Byl ideální manžel, i pro ostatní. Podívala jsem se na oblečení, které si svlékl, a uklidila ho, protože prádlo se hromadilo. Zkontrolovala jsem kapsy, než jsem ho odnesla dolů, abych ho poslala do čistírny. Přesto jsem nečekala, že v jedné z kapes něco najdu. Byla jsem šokovaná a zděšená tím, co jsem držela. Poskytlo to nepopiratelný důkaz pro všechny mé pochybnosti a obavy. Byl to zabalený kondom. Po porodu Avy jsem si nechala zavést nitroděložní tělísko, takže jsme neměli důvod něco takového mít. Odhodila jsem tu odpornou věc a srdce se mi rozletělo na kousky. Věděla jsem, že mě podvádí! Po letech tvrdé práce a úsilí zradil mou důvěru. Zrovna když jsme si konečně užívali hezké dny, on se mi opovážil lhát. Cítila jsem se bezmocná, když jsem si klekla na podlahu a držela se za hlavu. V mysli se mi míhaly obrazy jeho a jiné ženy, což ještě zhoršovalo mou bolest. Dala jsem mu všechno své mládí a lásku. Dala jsem mu všechno a této rodině, a přesto se ke mně choval jako k hadru. Po prvotním šoku jsem si opakovaně mumlala: „Chloe, uklidni se. Nemůžeš si dovolit ztratit všechno, na čem jsi tak tvrdě pracovala.“ Potřebovala jsem si dát jasnou a definitivní odpověď. Jakmile jsem si vzpomněla na své emoce, zaťala jsem pěsti a řekla si, že se nevzdám. Po hlubokém nádechu jsem se umyla a vzala si taxík do budovy společnosti.