Zůstala jsem nehybná. Jeho chování mě mátlo, ale věděla jsem, že to jsou jen krokodýlí slzy. Nakonec vstal a řekl: "Počkej tady, něco ti udělám k jídlu." Neukázal mi svou tvář. Nezajímaly mě jeho myšlenky. I kdyby takové emoce občas projevil, můj obraz o něm by se nezměnil. Nemohla jsem se snížit na úroveň surovce. Věděla jsem, že rychlá akce je moje nejlepší obrana. Nemohla jsem mu dovolit, aby u