Slyšela jsem, jak Atlas odchází z pokoje. Pak jsem slyšela hlasy za dveřmi, zavírání dveří a někoho, jak se vrací dovnitř. "Necítíš se tu trochu stísněně?" ozval se znovu Atlasův hlas. Pomalu jsem nadzvedla roh deky a zjistila, že se na mě dívá shora, s úsměvem zářivým jako slunce za boží milosti. Vypadal neobyčejně přitažlivě, úplně jinak. Byl to ještě ten klidný a zdrženlivý Atlas, kterého jsem